Jdi na obsah Jdi na menu
Reklama
Založte webové stránky zdarma - eStránky.cz
 


Severoirské Giant´s Causeway

31. 8. 2011

 

Giant´s Causeway
    
Severní Irsko není jen místem sporů i krvavých bojů protestantů s katolíky, ale je i místem, kde je podmanivá příroda s fascinujícími přírodními útvary. K těm nejznámějším patří Giant´s Causeway (Obrův chodník). Ten se nachází v severní části Severního Irska v kraji Antrim, tři kilometry severně od města Bushmills. Jen tak pro zajímavost, v tomto městečku se mimo jiné pálí vynikající irská whisky.
 
Obrův chodník je jednou z největších přírodních turistických atrakcí severu Irska. Tento přírodní úkaz byl až do konce 18. století pro svou mohutnost považován za dílo obrů, o kterých v Irsku koluje řada legend. Jedna z nich vypráví o tom, že irský obr Finn MacCool chtěl vyzvat na souboj skotského obra Benandonera. Ale byl tu problém. Žádná loď nebyla tak velká, aby kteréhokoliv z nich převezla přes moře k jeho soupeři. Proto Finn MacCool tento problém vyřešil tak, že z ohromných kamenných sloupů postavil mezi Irskem a Skotskem chodník.
 
Skotský Benandonner (někdy zvaný Fingal), který byl větší a silnější, výzvu k souboji přijal a vydal se po kamenném chodníku do Irska. Když ho manželka MacCoola spatřila, lekla se a celou situaci vyřešila „po žensky“. Oblékla svého obřího manžela do dětských šatů. Když skotský obr došel k jejich domu, uviděl mohutné „dítě“ a dostal strach. Uvažoval: když je dítě takhle veliké, co teprve jeho otec?! Toho by rozhodně nechtěl potkat. A dal se na ústup zpět do Skotska. Aby ho Finn MacCool nemohl pronásledovat, ničil cestou zpět tento chodník. Vše, co z něho v Irsku zbylo, je dnes označováno za Obrův chodník.
 
Tento přírodní útvar vznikl před 62–65 miliony let v období třetihor díky vyvření několika různých hornin, hlavně čediče. Tato oblast mohla být tehdy situována do rovníkové oblasti, kde se střídá rychle horké a vlhké prostředí. Je dnes známou pravdou, že zemské litosférické desky praskají a plují jako tektonické desky, pohybující se velmi pomalu i několik milionů let a mohou během cesty urazit tisíce kilometrů.
 
Fascinující tvar chodníkových kamenů je výsledkem krystalizace za podmínek rychlého ochlazování. Tento jev lze sledovat pod mořskou hladinou, kdy láva vytéká přímo do vody a rychle se ochlazuje (např. na Havajských ostrovech).
 
Obrův chodník se skládá ze tří částí. Největší, Velký chodník, začíná na pobřeží u paty útesů. Nejdříve se zdá, že jde o náhodně rozházené gigantické nášlapné kameny, některé až šest metrů vysoké. Ale směrem k moři opravdu začínají vytvářet dojem chodníku pro obry. Vrcholky jsou zarovnané a vyhlazené. Sloupy do sebe zapadají jako buňky včelího plástve, takže máte dojem, že je před vámi dlážděná cesta široká 20 až 30 metrů. Při odlivu můžete po této cestě ujít několik set metrů. Pak chodník pomalu klesá a mizí pod vlnami v moři. Ale stále míří ke Skotsku. Další dvě části jsou Střední chodník a Malý chodník a leží podél Velkého chodníku. Nemají však podobu cest, ale vypadají jako dvě ploché hromady.
 
Čedičové sloupy jsou velmi nezvyklé, mají pět až sedm hran, průměr 30-50 centimetrů a dosahují výšky až 25 metrů. Na první pohled to vypadá, jakoby tyto černé pilíře vyrostly z mořského dna a vytvářely místy až stometrový útes. Jsou však jakoby nalepeny těsně na sobě, na mořském pobřeží v rohu Antrimské plošiny mezi Causeway Headlands a Benbane Head.
 
Antrimská plošina se rozkládá na ploše více než 3 800 km2 a představuje největší lávovou rovinu v Evropě. V ČR se nachází podobný, menší útvar na severu Čech – Panská skála u Kamenického Šenova.
 
Zdejší severoirská zvětralá spodní čedičová vrstva s kamennými sloupy se táhne v délce asi šest kilometrů podél pobřeží a dávno se stala oblíbeným cílem turistů z celého světa. Černé útesy, které vytvářejí četné zálivy a výspy se náhle mění ve strmé vápencové břehy. Kulaté útvary, u nichž je spodní vrstva lávy na některých místech zvětralá je místními obyvateli nazývána Giant's Eyes – oči obrů.
 
Úžasná je symetrie. Sloupy mají zarovnaný vršek a všechny vypadají jako šestiboké. Zdají se být téměř stejné a tak dobře do sebe zapadají. Ale když si je prohlédnete pozorněji z blízka, zjistíte, že asi čtvrtina sloupů je pětibokých a že několik z nich je čtyřbokých, sedmibokých, osmibokých i dokonce devítibokých.
 
Během let lidé některé z těchto útvarů pojmenovali. Dva dostaly jméno podle hudebních nástrojů. Skalní útvar, kterému se říká Varhanní píšťaly, si své jméno vysloužil díky dlouhým pravidelně tvarovaným sloupům (připomínají píšťaly gigantických varhan). Obrova harfa se skládá z mohutných zakřivených sloupů, které sahají až k moři. Legendy o obrech se obráží i v dalších jménech. Jsou zde například Obrův tkalcovský stav, Obrova rakev, Obrova děla, Obrovy oči a dokonce i Obrova bota. Tu můžete vidět na pláži nedaleko Obrova chodníku. Jedná se o balvan ve tvaru boty, vysoký asi dva metry. Kdosi spočítal, že obr, který by nosil takovou botu, by musel měřit nejméně 16 metrů. Dalčí skalní formace se jmenuje Komíny. Je prý připomínkou události, která měla co dělat se slavným španělským válečným loďstvem. Tento skalní útvar je vytvořen několika samotnými sloupy. Díky erozi stojí stranou od hlavního útesu na výběžku, který vyčnívá nad pobřežím. Není obtížné si představit, že z dálky při pohledu z lodi mohli námořníci tyto sloupy omylem považovat za komíny velké pevnosti. Když se v roce 1588 španělská válečná loď Girona rychle vracela domů po porážce španělského loďstva, střílela na nepřátelské Komíny z děl v domnění, že pálí na nepřátelskou pevnost.
 
Druhý konec chodníku podle legendy měl Obří chodník spojovat Irsko a Skotsko. Kde je ale jeho druhý konec? Stejné čedičové sloupy jako v Irsku jsou 130 kilometrů severovýchodním směrem, na malém neobydleném ostrůvku Staffa u západního pobřeží Skotska (Staffa = Sloupový ostrov.)
 
Skotskému obru Benandonnerovi se říkalo také Fingal (viz výše). Hlavní atrakcí ostrova Staffa je velká jeskyně mezi čedičovými sloupy, která je hluboká asi 80 metrů a jmenuje se Fingalova jeskyně. Zvuk vln, které se tříští o skály u vchodu do této jeskyně, inspiroval německého hudebního skladatele Felixe Mendelssohna-Bartholdyho k tomu, aby v roce 1832 napsal předehru „Hebridy“ (op. 26), známou také jako „Fingalova jeskyně“.
 
Dnes je tato pozoruhodnost přírody na pobřežním pásu o rozloze pouhých 0,7 km² chráněna. Giant´s Causeway jsou zapsány od roku 1986 na seznamu přírodního dědictví UNESCO a od roku 1987 tvoří National Nature Reserve i kvůli své jedinečné přírodě. Vyskytuje se zde asi 200 druhů rostlin. Místní rostlinstvo je typické pro celou řadu nejrůznějších prostředí, jako jsou například útesy, mořské pobřeží, lučiny, vřesoviště, keřovité a maršové oblasti. Ze vzácných druhů zde můžete spatřit sleziník, jetel rolní, divokou cibuli a kostřavu ovčí. Pobřeží je také místem s velkým výskytem zpěvných ptáků, ale i buřňáků ledních, kormoránů chocholatých, volavek červených, alkounů i alky malé.
 
            Je třeba při plánování Vaší příští cesty za přírodními pozoruhodnostmi zaměřit pozornost sem na severozápad Evropy a mohu Vás ujistit, že nebudete litovat. Obě části ostrova Irsko – Severnímu Irsku patří území o rozloze 13 843 km2, sever Velké Británie – Skotsko /Velká Británie je fyzickogeografický název ostrova, na němž leží Wales, Anglie a Skotsko a má rozlohu 229 850 km2, Spojené království je název politický a patří k němu i další území jako třeba Man, Normanské ostrovy, Severní Irsko, ale i mnohá další téměř po celém světě, takže jeho rozloha dosahuje celkem 244 110 km2/ i další krajiny (ostrov Skye z Vnitřích Hebrid, Hebridy, Orkneje, Shetlandy nebo zatím k Dánsku patřící Faerské ostrovy) rozhodně stojí za shlédnutí.