Svatý Mikuláš - kult, úmrtí, svátek, nadílka...
Stejně jako o jiných svatých, tak i o svatém Mikuláši toho zrovna moc nevíme. Dá se říci, že známe jen legendy, které zdůrazňují jeho vlídnost spolu se štědrostí a pomoc lidem, kteří se ocitli v těžkých životních situacích.
Historie, legenda a tradice se spojují u Mikulášovy osoby v pestrý celkový obraz: Mikuláš, světec a přítel dětí, patron zajatců, biskup, mučedník a pomocník v nouzi. 
Historicky jsou doložená snad jen tato data: Mikuláš se narodil kolem roku 270 v řeckém Patrasu. Kolem roku 300 se jako mladý muž stal biskupem v Myře (Turecko). Brzy poté tam začalo pronásledování křesťanů. I Mikuláš se dostal kolem roku 310 do zajetí a byl v žaláři těžce týrán. 
Více se o jeho životě a působení s jistotou neví. Je známo už jen přibližné datum biskupova úmrtí: 6.12. mezi roky 345 a 351.
Mikulášův kult se rozšířil asi po dvou stoletích v celé řecké církvi, později i ve slovanských zemích. K největšímu Mikulášovu uctívání došlo od 8. století v Rusku. Od té doby je jeho patronem. Od 10. století je úcta ke svatému Mikuláši známá v Německu, Francii a Anglii a od 11. století v Itálii, kam italští piráti přenesli uloupené Mikulášovy ostatky z Turecka. Tyto ostatky jsou uloženy v bazilice svatého Mikuláše v jihoitalském městě Bari.
Štědrost světce vychází z legendy o obdarování tří dcer zadluženého otce, který se rozhodl prodat své dcery do nevěstince. Když se o tom dozvěděl Mikuláš, vhazoval otevřeným oknem do ložnice dívek tři noci za sebou peníze, jimiž jejich otec nejen splatil dluhy, ale ještě mu zbylo na věno. Z této legendy vychází i typické znázorňování svatého Mikuláše se třemi zlatými jablky na knize. 
Jedna verze příběhu o obdarování dívek hovoří o tom, že třetí vhozený měšec s penězi dopadl do zavěšené, sušící se punčochy. To později vedlo k tradici dávání punčoch za okno a k jejich používání jako dárkového balení.
Svatý Mikuláš (St. Nicolaus, odvozeně Santa Claus) naděluje dětem dárky o Vánocích v Anglii, USA, Švédsku i v dalších zemích. Ke spojení postavy sv. Mikuláše s vánoční nadílkou však ve střední Evropě nikdy nedošlo (u nás naděluje Ježíšek 
). V české tradici se mikulášská nadílka odbývala vždy v předvečer světcova svátku, tedy 5. prosince večer. Proč? V roce 1547 
lidé přešli na tzv. německý mechanický čas (začaly se používat hodinky). Do té doby začínal nový den západem slunce, ne až po půlnoci. Ráno nastávalo v okamžiku, kdy slunce vyšlo - tehdy nastala nultá hodina, v poledne bylo šest hodin a večer při západu slunce bylo dvanáct! Proto chodí Mikuláš s andělem 
a čertem 
už večer před svým svátkem - podle starého času bylo po západu slunce 6. prosince!
Zajímavostí jistě je, že svatý Mikuláš je hlavním patronem českobudějovické diecéze, kde je mu také zasvěcen katedrální chrám. 
Další zajímavostí je, že v ČR existuje obec se jménem Svatý Mikuláš. Nachází se asi osm kilometrů severovýchodně od Kutné Hory. První písemná zmínka o ní pochází z roku 1307.
