Jdi na obsah Jdi na menu
Reklama
Založte webové stránky zdarma - eStránky.cz
 


Nationalpark Bayerischer Wald

13. 1. 2011

 

Národní park Bavorský les
 
Uprostřed Evropy podél bavorsko-české hranice, leží lesnaté pohoří s velmi zachovalou přírodou. Táhlé hřebeny hor a široká, plochá údolí jsou situovaná od severozápadu k jihovýchodu. Stojí proti převládajícím jihozápadním větrům jako hradba, zachytávající většinu srážek, které přináší atlantické proudění do střední Evropy. Pohoří se jmenuje na české straně Šumava, na německé straně Bayerischer Wald (Bavorský les). Pro českou Šumavu Němci používají název Böhmerwald.
           Se svým předhůřím se oblast Šumavy a Bavorského lesa rozkládá ve třech státech - Německu, České republice a Rakousku na celkové ploše přes 5000 kilometrů čtverečných. Nejvyšší hora pohoří Gross Arber (Velký Javor) dosahuje výšky 1457 metrů nad mořem. Druhou nejvyšší horou je Rachel (Roklan) s výškou 1453 m n. m. 
          Nejen v létě či na podzim, ale i v zimě stojí česká a rozhodně i německá strana Šumavy za návštěvu. Nationalpark Bayerischer Wald (vyhlášen dne 7. 10. 1970) nabízí svým návštěvníkům úžasné areály pro pozorování zvěře. V nich můžete na vlastní oči pozorovat rysy, medvědy, jeleny nebo vlky.
Také procházka po stezce v korunách stromů a pohledy z unikátní vyhlídkové věže mají své nezapomenutelné kouzlo.
Asi 12 kilometrů od české Železné Rudy nad obcemi Lindberg Zwiesel se nachází až k vrcholu zalesněný Falkenstein (Sokolí kámen). Zřejmě zde kdysi nebyla v jeho hvozdech nouze o dravce jak na nebi, tak i na zemi. Zdejší "pralesní" svahy s vodopády patří k nejkrásnějším místům bavorské Šumavy. Nedaleko od 1 315 metrů vysokého vrcholu leží Kleine Falkenstein s výškou 1 190 m n. m. Na vrchol Falkensteinu vede několik cest. Ze Železné Rudy po české zelené na hraniční Debrník (3 km) a pak po bavorské cestě do osady Zwieslerwaldhaus (8 km). Dále pak po Lackenbergsteigu k pastvině Ruckowitzschachten (4 km) a dál po značené Felsensteig nebo po zelené dálkové evropské trase E 6 (7 km). Lze jít i z Prášil po žluté kolem bývalé obce Gsenget (3 km) na hraniční přechod Gsenget (3,5 km) a dál po bavorské Böhmerweg na rozcestí  a po zelené pak vpravo kolem potoka Hollbach na vrchol (8 kilometrů). Od vrcholového kříže je pěkný výhled na okolí Zwieselu, horského pásma Předního Bavorského lesa, na Velký Javor. Do Čech ale vidět není. Horská chata Bavorského lesního spolku z roku 1932 je otevřena od 30. dubna do 31. října v době 10-17 hodin. Kuchyně funguje od 11:30 do 16:00 hodin. Kaple z roku 1987 na vrcholu Falkensteinu je zasvěcena svatému Františku. Severní nižší vrchol Falkensteinu se jmenuje Ruckwiesberg a je vysoký 1269 metrů. Na jeho severovýchodním svahu je rozlehlá pastvina, prostor pro letní pastvu jalového dobytka.
Rozlehlejší areál se rozprostírá u obce Neuschönau a jmenuje se Luzný. Ve výbězích a voliérách tam žije více druhů zvěře, ale návštěvnický prostor na pozorování rysů či vlků je tu mnohem menší. Kromě zvířecích výběhů tady na návštěvníky čeká oblíbená stezka v korunách stromů. Pokud chcete opravdu vidět vlka nebo rysa, nesnažte se obejít celé výběhy způsobem orientačního běhu. Spíše si vyberte konkrétní druhy zvířat a těm se věnujte. Ne náhodou špičkoví fotografové tráví u výběhů či ptačích voliér celé hodiny i dny, aby „udělali“ ten nejúžasnější snímek. Výhodou zvířecích výběhů je členitý terén, nabízející zvířatům ideální místa k odpočinku na skalách tak, že je zároveň můžete dobře pozorovat a fotografovat.
Průchod několika oplocenými oborami poskytuje pocit dobrodružství v divoké přírodě. Vejdete dovnitř snadno přístupnou brankou a pak už mezi vámi a zvěří není žádná bariéra. Takhle se sice nemůžete procházet mezi vlky nebo medvědy, ale můžete takto pozorovat zblízka např. stádo jelenů nebo divočáků.
Dřevěnou věž vysokou 44 metrů, která někomu připomíná obří šišku a jiným zase mohutné vejce, postavili v Bavorském lese v roce 2009. Svou konstrukcí působí na fotkách majestátním dojmem a vzbuzuje obavu z toho, zda není v lese rušivým prvkem. Není. Když se k ní podíváte z nedalekého Neuschönau, uvidíte, že je nad vrcholky stromů jen její vrchlíková část.
K této zajímavé lesní věži dojdete po stezce zavěšené mezi korunami stromů smíšeného lesa. Svými 1 300 metry je nejdelší takovouto stezkou na světě. Na její začátek se dostanete po schodech nebo výtahem. Zkušební úsek si můžete projít zdarma, pokud však chcete pokračovat, je třeba zaplatit odpovídající vstupné (viz níže v textu). Pak už kromě unikátního pozorování přírody přímo z korun buků, jedlí a smrků na Vás bude čekat šest informačních zastávek. Dozvíte se na nich spoustu zajímavostí a souvislostí z fungování lesa. Na krátkých odbočkách ze stezky je zřízeno osm stanovišť, nabízejících menší adrenalin. Vstup na ně je dobrovolný. Můžete si vyzkoušet např. lanovou procházku po napjatých ocelových lanech, po jakési kladině nebo po houpajících se prknech. Pro mnohé docela „síla“. Zážitkem je i pohled skrz ocelový rošt, kterým je vidět dolů až na zem. A stezka je místy až 20 metrů nad terénem! Leckomu slabšímu se může zatočit hlava. Na konci stezky je pak věž. Zatímco na většinu rozhleden stoupáme po schodišti, tady lze vyjet díky 520 metrů dlouhému točitému ochozu téměř na samotný vrchol třeba i s kočárkem.
Vejčitá konstrukce věže vznikla kolem skály a skupiny stromů, kterým vévodí 35 metrů vysoká jedle. Z vyhlídky na horní plošině uvidíte na jedné straně Bavorský les s jednou z nejhezčích šumavských hor Luzný (Lusen), na druhé straně krajinu s poli, vesnicemi a silnicemi. Věž je úžasná jak za soumraku, tak i večer. Romantickou atmosféru umocňuje nejen nasvícení vnitřku konstrukce reflektory, ale také ohřívadla, ve kterých hoří velká polena. A pokud by Vám snad byla zima, můžete si koupit horký nápoj (čaj, grog, kávu nebo svařák) nebo třeba pražené mandličky. To je jen na Vás. 
Ať se tedy zařadíte k obdivovatelům nebo naopak k odpůrcům, jedno originální dřevěné rozhledně upřít nemůžete. Od chvíle, kdy se stavba navržená architektem Josefem Stoegerem z nedalekého Schönbergu vynořila nad korunami stromů, stala se společně se stezkou v korunách (Baumwipfelpfad) novým symbolem příhraničního regionu. Proměnila se v turistický magnet, který začal návštěvníky přitahovat tam, kam jich do té doby přijíždělo minimum.
Informační středisko Hans-Eisenmann-Haus poblíž věže slouží jako muzeum Bavorského lesa. Připomíná i doby, kdy obě země dělilo nejen pohoří, ale také nechvalně známé ostnaté dráty z české strany. V HEH je restaurace, jsou zde i výstavní prostory a kinosál se zajímavými filmy o zdejší přírodě. V okolí střediska se nachází botanická zahrada, v níž rostou typické rostliny Bavorského lesa. V nedalekém okolí je řada muzeí - Muzeum historie lesa ve St. Oswaldu, muzeum skla ve Frauenau, Muzeum lesa ve Zwieselu, Muzeum lovu a rybářství na zámku Wofstein (Freyung) atd.
Potřebné zázemí ve středisku najdou i rodiny s dětmi (na ty se myslí všude). Mimo infocentrum je na okraji obce Spiegelau rozsáhlý areál, kde je možné se formou hry seznámit s přírodou.
Horská vesnička Waldhäuser (970 m n. m.) je jednou ze čtyř obcí uvnitř Národního parku Bavorský les. Za svou existenci vděčí kdysi dávno výnosnému obchodu se solí. Právě tudy vedla jedna z nejmladších částí Zlaté stezky z Pasova do Horské Kvildy, kolem které vznikala četná stavení. Waldhäuser leží v nadmořské výšce 1 000 metrů nad mořem a nabízí atraktivní trasy pro pěší turistiku v okolí nedalekého vrcholu Luzný (1 373 m n. m.), který patří k nejvyšším vrcholům Bavorského lesa.
Oblíbená je právě zimní cesta na Luzný. Stačí zaparkovat auto na horním konci Waldhäuseru. Cestou vzhůru na Luzný nepřehlédnete mrtvý les, napadený koncem 20. století kůrovcem. Ponechání mrtvého dřeva na místě plně odpovídá filozofii zdejšího národního parku – „Nechat být přírodu přírodou“. Při důkladnějším pohledu zjistíte, že mezi poničenými kmeny se již pomalu derou vzhůru nové stromky a les se postupně vlastními silami znovu obnovuje. Za stoupání z Waldhäuseru na Luzný dostanete odměnu – odmění Vás nádherné výhledy do krajiny Bavorského lesa.
V okolí Waldhäuseru je v zimě také okruh pro běžkaře. Pokud si však chcete opravdu parádně zaběhat, poohlédněte se raději po trase bavorské běžkařské dálnice Bayerischer Wald Loipe. Ta je dlouhá 168 kilometrů (to Vám jistě bude stačit a ani jí nemusí proběhnout celou). Tato "zimní dálnice" začíná u obce Lohberg v oblasti Ostrého (1295 m n. m.) v severozápadní části Bavorského lesa a končí u rakouských hranic poblíž Třístoličníku (1311 m n. m.). Její mapu dostanete zdarma v některém z informačních center.
Otvírací doba v NP Bavorský les je v období listopad až březen v době 9:30–15:30 hodin, v období duben, květen a říjen v 9:30–18:00 hodin, v období červen až září od 9:30 do19:30 hodin. Vstupné je pro dospělé 8 €, děti od 6 do 17 let platí 6 €. Samozřejmě že lze využít slevu pro skupiny či rodiny s dětmi. Majitelé ubytovací karty některého ze zdejších penzionů ušetří navíc při vstupu na stezku 3 €. Prodej vstupenek a vstup na stezku končí hodinu před jejím uzavřením. Za bouřky, krupobití, silného větru a náledí může být stezka dočasně uzavřena, stejně tak i plošina ve vyhlídkové věži. Za normálního deště nebo sněžení je stezka otevřena, sníh se průběžně odklízí. Děti do 12 let mohou vstoupit pouze v doprovodu dospělých osob. Psům je vstup na stezku zakázán, připraveny jsou pro ně ale speciální přístřešky u návštěvnického centra. V areálu se myslí i na invalidní návštěvníky. Stezky jsou vždy důkladně prohrnuty a posypány, je tu i dostatečné množství toalet. S vozíčky či kočárky se můžete podívat dokonce i na stezku v korunách; je dostatečně široká a část se schody lze překonat výtahem.
Při budování zvířecích výběhů se pamatovalo i na majitele psů. Většinu tras mohou absolvovat se svými miláčky. Psi nesmí jen do průchozích obor a k voliérám, aby nedráždili zvěř. Před vstupem je vždy výrazné upozornění a možnost psa přivázat.
Návštěva této lokality těsně u našich jižních hranic určitě, zejména na podzim a v zimě stojí za to. Několika eur za vstupné rozhodně nebudete litovat, naopak budou dobře investovány do nezapomenutelných zážitků z přírody. Doporučil bych návštěvu těchto míst zejména rodinám s dětmi, protože právě pro ty nejmladší návštěvníky budou později v jejich životě hrát významnou roli při vytváření si vztahu k přírodě a zvířatům.
Takže na shledanou na české i německé straně Šumavy (co bychom my bývali dali za tuto možnost, když jsme byli dětmi a nesměli ani do Železné Rudy, která byla až do konce 50. let bez propustky běžným smrtelníkům nepřístupná - byla "v pásmu").

Luzný (Národní park Bavorský les)

Luzný (německy Lusen) je hora nacházející se v 1373 m n. m. v centrální části německé strany Šumavy v NP Bavorský les v těsné blízkosti státní hranice Německa s ČR. Mezi šumavskými horami vyniká největším kamenným mořem, které pokrývá její vrchol.

            Luzný (významem slova zřejmě půvabný, snad mámivý či vábivý) je jediným vrcholem v těchto rozlehlých plochých částech Šumavy, který má tvar pyramidy a jenž výrazně převyšuje své okolí. Většina hory je tvořena tvrdou žulou, která se následkem mrazové destrukce v poslední době ledové rozsypala do velkých hromad kamení.

Na severozápadním svahu pramení Luzný potok, který se po několika kilometrech stéká s Březnickým potokem a vytváří Modravský potok. Ten poblíž Modravy přibírá Roklanský a Filipohuťský potok a vytváří pak řeku Vydru.

Nejkratší výstup na tento vrchol je možný z parkoviště pod Luzným na německé straně poblíž Hans-Eisenmann Hausu u městečka Neuschönau. Cesta trvá asi 1,5 hodiny. Pro výstup je možné zvolit ze dvou cest, Sommerweg (Letní cesta) nebo Winterweg (Zimní cesta). Turistická trasa z Luzného na Roklan (1453 m n. m.) trvá asi 4 hodiny. Ve výjimečných případech (zvláštní akce organizované s povolením NP Šumava) je možné vystoupat na vrchol Luzného z Březníku v údolí Luzného potoka ležícího na českém území Šumavy (název Šumava byl odvozen od prastarého výrazu pro hustý les – Šuma). Teprve v roce 2009 byla po dlouhých jednáních dočasně otevřena sezónní stezka z Březníku do sedla Modrý sloup na česko-bavorské hranici pod Luzným. Ta však nevede přímo po staré pašerácké cestě, ale náročným lesním terénem oklikou, což prodlužuje zdolání hory. Kdo chce z české strany na Luzný, musí počítat s túrou v délce 28 kilometrů. Kratší cesta údolím Luzného potoka, kterou Správa Národního parku Šumava připravila k otevření k 15. červenci 2013, zůstává z rozhodnutí soudu a „v zájmu ochrany tetřeva“ stále uzavřená.

Oficiální cesta z Březníku na Modrý sloup úbočím Špičníku (dnes neznačená) zabere minimálně hodinu. Nepovolenou cestou Luzným údolím by to bylo o polovinu méně. Od Modrého sloupu vede nejkratší (asi půlhodinová) cesta na Luzný hraničním chodníkem k místu zvanému Markfleckl na severní úpatí hory. Zde se ostře lomí státní hranice SRN a ČR a k vidění jsou dva historické hraniční kameny s českým i bavorským erbem. Odtud je to na kamennou pyramidu Luzného asi 15 minut chůze.

Za dobré viditelnosti je možné z Luzného pozorovat panorama vrcholů severních Alp. Z vrcholu jsou dobře viditelné také okolní šumavské hory na německé i české straně (např. Roklan, Poledník, Černá hora a další) a údolí Luzného potoka s Hraniční slatí v okolí Březníku. Údolím pod Luzným vedla v minulosti Zlatá stezka až na Březník, dnes je však kvůli už výše zmíněnému výskytu tetřeva hlušce veřejnosti nepřístupná.

Luzný je také jedním z několika lokalit, kde je na Šumavě původní výskyt borovice kleč. Ta je mimo Šumavu původní v ČR již jen v Krkonoších.

Celá oblast od Roklanu po Třístoličník byla po staletí spojována s lidovými pověstmi. Takže jak to prý bylo? V soutěsce Teufelsloch (v překladu „čertovy jámy“) údajně sídlili poslové pekel a vrhali rozžhavené smrkové šišky po lidech, kteří sem zabloudili. Samotná hora Luzný měla vzniknout tak, že vládce pekel zde převrhl povoz s obrovskými balvany, které táhl, aby přehradil Dunaj v Pasově, způsobil povodeň a zabil všechny jeho obyvatele. Hrůza, ale? Náhle však z dáli uslyšel kostelní zvon, ztratil veškerou svou sílu a musel povoz nechat povozem. Tak nějak to prý bylo…