Jdi na obsah Jdi na menu
Reklama
Založte webové stránky zdarma - eStránky.cz
 


Oceány a moře

19. 9. 2010

 

Zemské oceány a moře
 
Oceán je velká masa vody (či jiné kapaliny) nalézající se na povrchu vesmírného tělesa, či pod některou z jeho vrstev (například ledem). Na planetě Zemi tvoří oceány jedno těleso, které se nazývá Světový oceán a které pokrývá většinu jejího povrchu.
Světový oceán je souvislý vodní obal planety Země, který je složen z oceánů, moří, zálivů a veškeré vodní masy, která je přímo s ním spojená a je v něm soustředěna většina vody na Zemi. Tvoří souvislou vodní plochu se společnou hladinou, která ve skutečnosti osciluje kolem střední hodnoty vlivem vnějších faktorů. Pokrývá celkem 361,3 mil. km², což představuje 71 % povrchu planety. Souš pokrývá 149 mil. km². Průměrná hloubka oceánu je 3 790 metrů. Voda oceánu a moří představuje 96,54 % celosvětových zásob vody. Sladká voda představuje pouze 2,53 %! Z toho je ale většina sladké vody, celkem 68,4 %, vázána v ledovcích. Rozložení souše a oceánu na planetě není rovnoměrné. Proto na severní polokouli je asi 100 mil. km² a na jižní polokouli pouze 49 mil. km² souše.
První oceány se objevily na Zemi asi před 3,8 miliardami let. Předpokládá se, že vznikly kondenzací vodní páry po ochlazení povrchu, kdy se vodní pára z ovzduší měnila v mohutné přívaly deště, které pomalu zaplavovaly rozsáhlé nížiny. Dopadající tělesa (převážně komety) zásobily Zemi vodou, která se postupně kumulovala až umožnila vznik oceánu.
Jednotlivé oceány nejsou statická tělesa, ale vlivem času se neustále vyvíjejí. S pohybem litosférických desek dochází ke změně jejich rozložení, což se projevuje změnou velikosti oceánů.
Předpokládá se, že na začátku byl na Zemi jeden obrovský kontinent Pangea, který byl obklopen praoceánem Panthalassa. Vlivem rozpadu Pangey se následně vytvořil oceán Tethys.
V současnosti se některé oceány zmenšují (Tichý oceán), jiné se zvětšují (Atlantský oceán) a některé nejspíše vznikají (Východoafrické riftové údolí).
Oceán je ze zmiňovaného pohledu podobný pralesům, protože má vysokou diverzitu druhů a má vliv na globální klima. Tlumí sezónní výkyvy, které by bez jeho vlivu byly mnohem výraznější a krátkodobější. Mořské proudy oteplují nebo ochlazují pevninu v závislosti na teplotě vody, kterou unáší. Nejznámějším příkladem je Golfský proud, který otepluje západní Evropu.
Oceán je tzv. biologickou pumpou, když asi 10 % fytoplanktonu klesá ke dnu nerozloženo, čímž v sobě zachytává část uhlíku z atmosféry, tím zmenšuje jeho koncentraci v atmosféře a snižuje jeho vliv na skleníkový efekt. V oceánech je vázáno dvacetkrát více uhlíku než v pevninských ekosystémech.
Dalším důležitým vlivem světového oceánu na celkovou stabilizaci Země je velký koloběh vody, který se uskutečňuje mezi oceánem a kontinentem.
Voda světového oceánu je slaná. Jedná se o roztok různých minerálních a organických látek. V tomto roztoku neustále probíhají různé fyzikální, chemické a biologické procesy. Hlavním zdrojem hořkoslané chuti je chlorid sodný, chlorid hořečnatý a síran hořečnatý. Průměrná slanost vody (salinita) je 35 promile, ale skutečná slanost na různých místech oceánu značně kolísá v závislosti na výparu vody, mořských proudech, množství srážek, sladkovodní přítoky atd.
Světový oceán, vzhledem ke své rozloze, zachytává asi 85 % slunečního světla a tepla. Působí proto jako velmi významný regulátor teploty a zabraňuje výkyvům teplot na povrchu planety Země. Má zásadní vliv na biosféru a život. Světový oceán váže velkou část oxidu uhličitého. Fytoplankton je zdrojem až 50 % kyslíku.
Zajímavých úkazem je příliv a odliv. Gravitačním působením Slunce a Měsíce pravidelně kolísá hladina světového oceánu. Voda oceánů je v neustálém pohybu vlivem mořských proudů. Na hladině vznikají vlny, které významným způsobem mění tvář pevniny. Mohou vznikat i ničivé vlny tsunami během sopečných erupcí a nebo zemětřesení.
Tichý oceán se rozprostírá se od Arktidy na severu po Antarktidu na jihu a ze stran je ohraničen Asií a Austrálií na západě a Severní a Jižní Amerikou na východě. Zabírá 46 % vodních ploch a 32 % celkového povrchu Země. V nejširším místě v tropech měří přes 20 000 kilometrů, což je přibližně polovina obvodu zeměkoule, od severu k jihu jeho délka přesahuje 16 000 kilometrů. Rovník oceán rozděluje na Severní pacifický oceán a Jižní pacifický oceán. Mariánský příkop, při západní části Severního Pacifiku, je s hloubkou 10 916 metrů nejhlubším místem na Zemi. Nachází se v něm asi 25 000 ostrovů (více než ve všech ostatních oceánech dohromady). Většina ostrovů je situována na jih od rovníku. Na západě je lemován prstencem činných sopek – Pacifickým ohňovým kruhem. Pro Tichý oceán jsou typická častá zemětřesení, které mají většinou za důsledek ničivé vlny tsunami. V letech 1900–2010 bylo zaznamenáno přibližně 850 vln, z toho 17 % u pobřeží Japonska.
Své jméno dostal tento oceán od portugalského mořeplavce Fernão de Magalhãese, který při své cestě na Filipíny v roce 1520 prožil v jeho vodách poklidnou plavbu. V latině se nazývá Mare Pacificum – „poklidné moře“– Pacific, česky Tichý oceán. Pro Evropany ho objevil Španěl Vasco Nuňez de Balboa (1476-1517), který v roce 1513 překročil Panamskou šíji. Na mapě se Tichý oceán objevil už v roce 1507, přestože pro to tehdejší kartografové neměli žádný důkaz.
Atlantický oceán (jednoslovně Atlantik), je vodní plocha mezi Afrikou, Evropou, a Amerikou. Je druhým největším. Jeho celková rozloha zaujímá přibližně pětinu zemského povrchu, což včetně okrajových moří činí cca 106,4 mil. km2 a 82,4 mil. km2 bez okrajových moří. Do Atlantiku přitéká voda z asi čtyřikrát většího území než je tomu u Tichého nebo Indického oceánu. Objem Atlantiku je i s objemem přilehlých moří 354,7 mil. km3; resp. 323,6 mil. km3 bez nich. Délka jeho pobřeží je 111 866 kilometrů. Šířka se pohybuje od 2 848 kilometrů mezi Brazílií a Libérií do 4 830 kilometrů mezi USA a severní Afrikou. Nejhlubším místem Atlantského oceánu je prohlubeň Milwaukee v Portorickém příkopu. Nachází se v hloubce 8 648 metrů pod hladinou oceánu. Průměrná hloubka je 3 332 metrů, resp. 3 926 metrů bez moří. Středem Atlantského oceánu se táhne největší podmořský horský hřeben – Středoatlantický hřbet. Táhne se ve tvaru písmene S od Islandu až k 58° jižní šířky v délce asi 11 300 kilometrů.
Ostrovy Atlantského oceánu jsou pevninského původu. Tyto ostrovy leží blízko pevniny, od které se oddělily – např. Grónsko, Velká Británie, Irsko, Kuba atd. Na stycích litosférických desek se vytvořily stovky sopečných ostrovů např. Malé Antily, Azory, Kanárské ostrovy, Madeira a Kapverdy.
Na březích severního Atlantiku leží většina nejvyspělejších zemí světa. Atlantický oceán je tak protkán sítí celosvětově nejpoužívanějších mořských tras mezi východní a západní polokoulí. Nacházejí se zde přední světové oblasti rybolovu; další ekonomické aktivity zahrnují bagrování aragonitových písků na Bahamách a těžbu ropy a zemního plynu v Karibském moři, Mexickém zálivu a v Severním moři.
Indický oceán je třetím největším oceánem, který vznikl již před 130 miliony lety. Nachází se mezi východním pobřežím Afriky, jižní částí Asie, západním pobřežím Austrálie a Antarktidou. Jeho rozloha představuje přibližně 20 % povrchu světového oceánu. Obsahuje 292,131 milionu km³ vody. Na západě (20° východní délky) sousedí s Atlantickým oceánem, na jihu (60° jižní šířky) s Jižním ledovým oceánem a na východě (146°55' východní délky) s Tichým oceánem. Se Středozemním mořem jej spojuje egyptský Suezský průplav. S Jihočínským mořem je spojen Malackým průlivem.
Vzhledem ke své poloze je Indický oceán nejteplejším oceánem. Velká část jeho plochy se nachází v tropickém nebo subtropickém podnebném pásu. Pro oblast na sever od rovníku je charakteristické monzunové podnebí. Jižně od rovníku jsou větry mírnější.
Jižní oceán (resp. Jižní ledový oceán nebo Antarktický oceán) byl oficiálně definován Mezinárodní hydrografickou organizací jako oceán obklopující Antarktidu až v roce 2000, nicméně mezi námořníky má tento pojem už dlouhou tradici.
Celková rozloha oceánu byla ustanovena na 20 327 000 km², což ho řadí jako 4. největší oceán na Zemi (tedy 2. nejmenší). Prvenství zaujímá jako nejhlubší oceán s průměrnou hloubkou 4 500 metrů. Severní hranice byla určena přibližně 60. rovnoběžkou a jižní hranicí Antarktidy. Jeho hranici tvoří větrné a oceánské proudění.
Jižní oceán je oceánograficky definován jako oceán spojený s antarktickým cirkumpolárním proudem, který obíhá kolem celé Antarktidy. Délka pobřežní čáry je 17 968 kilometrů. Jižní oceán je rozdílný od těch ostatních. Jeho hranice je neobvyklá. V severní části není hranicí zemská pevnina, ale Atlantský, Indický a Tichý oceán. To vyvolává otázku, proč by měl být vlastně Jižní oceán definován, když ho můžeme zahrnou do jiných tří oceánů. Jedním z důvodů jsou odlišné vlastnosti vodní masy. Antarktické cirkumpolární proudění přenáší vodu kolem celé Antarktidy, u ostatních oceánů je proudění značně odlišné. Vlivem jejich sevření mezi pevninami se zde cirkulární proudy objevují minimálně. Nacházíme zde několik vodních procesů, které se utvářejí podél pobřeží Antarktidy a v ostatních oceánech na jižní polokouli bychom je hledali marně. Jedním z nich je „Antarktická spodní voda“ (Antarctic Bottom Water) – velmi chladná a vysoce slaná voda pod oceánským ledem.
Jižní oceán je geologicky nejmladším oceánem. Byl utvořen, když Antarktida a Jižní Amerika se jako kontinenty rozdělily. Drakeův průliv vznikl zhruba před 30 miliony let. Oddělení kontinentů způsobilo vytvoření Antarktického cirkumpolární proudění. Oceán je v mnoha směrech opakem Severního ledového oceánu, který leží na opačném pólu zeměkoule. V Jižním oceánu dominuje mrazivé počasí díky ledové Antarktidě, Severní ledový oceán je částečně ohříván teplým proudem Severního mysu. Oceánský led se nachází ve středu Severního ledového oceánu, na Antarktidě je na okraji kontinentu.
Jižní oceán zatím není celosvětově uznáván. V Austrálii byl definován jakožto vodstvo mezi Antarktidou a jižním pobřeží Austrálie a Nového Zélandu. Mapa pobřeží Tasmánie a Jižní Austrálie označuje tuto oblast za Jižní oceán. Přírodní zdroje jsou zajímavé – pravděpodobně se zde nacházejí rozsáhlá ropná a plynová pole, manganové žíly, možné jsou sedimenty zlata, je zde dostatek písku a štěrku. Nezanedbatelný význam má čerstvá voda z ledovců. Význam mají i živočichové jako např. chobotnice, velryby, lachtani a různé druhy ryb. Mezi přírodní rizika patří nebezpečí volně plujících ledovců. I menší kusy ledu mohou být velkým problémem pro lodě.
Severní ledový oceán je nejmenším oceánem. Má také nejmenší průměrnou hloubku. Rozkládá se kolem severního pólu. Průměrná hloubka je 1 328 metrů. Nejhlubší místo dosahuje do 5 449 metrů – Polární hlubokomořská planina. Hladinu Severního ledového oceánu pokrývá po větší část roku silná vrstva ledu, takže se po většině jeho plochy mohou v této době plavit pouze těžké ledoborce (a někde ani ty ne) či lodě plující v jejich stopách. Mořský led vzniká ze zamrzlé mořské vody. Existují tři druhy ledu: polární – pokrývá větší část oceánu, jeho tloušťka je až 50 metrů, v létě taje a tloušťka se zmenšuje až na 2 metry, tabulový – vzniká na okrajích oceánu, maximální tloušťka je 2 metry. Led je polámaný a ledové kry na sebe narážejí, v období maximálního rozsahu pokrývá asi 12 mil. km². Rychlý – ten se tvoří mezi tabulovým ledem a pobřežím. V současně době tloušťka i plocha polárního zalednění rychle klesá. Na dně oceánu se rozkládá obrovská pevninská deska a jeden příkop, kterým se táhne horské pásmo. Původně se mělo za to, že Arktida je kontinent. V roce 1958 americká atomová ponorka USS Nautilus podplula severní pól a zjistila, že žádný kontinent Arktida neexistuje.
 
Jméno oceánu
Rozloha
v mil. km²
Podíl v % na rozloze svět. oceánu
Podíl v % na rozloze Země
Tichý oceán
155,557
43,04
30,51
Atlantický oceán
76,762
21,24
15,06
Indický oceán
68,556
18,97
13,45
Jižní oceán
20,327
5,62
3,99
Severní ledový oceán
14,056
3,90
2,76
Vnitřní a okrajová moře všech oceánů
26,161
7,23
5,13
Celkem veškeré vodstvo
361,419
100
70,9
Celková rozloha oceánů bez okrajových moří je 335 258 000 km², celková rozloha oceánů i s okrajovými moři je 361 419 000 km², celková rozloha pevniny je 148 647 000 km², celková rozloha Země dosahuje 510 066 000 km².
 
       Moře je velká plocha slané nebo brakické vody (brakická je voda, která má koncentraci solí mezi mořskou a slanou s obsahem 0,5-30 gramů na litr. Vyskytuje se v místech míchání obou vod), která je spojená se světovým oceánem. 
       Dílčí moře oceánů: do Tichého oceánu patří: Arafurské moře, Bandské moře, Beringovo moře, Celebeské moře, Filipínské moře, Floreské moře, Jávské moře, Japonské moře, Jihočínské moře, Korálové moře, Ochotské moře, Suluské moře, Tasmanovo moře, Timorské moře, Východočínské moře a Žluté moře. Do Atlantického oceánu patří: Baltské moře, Irské moře, Karibské moře, Keltské moře, Sargasové moře, Severní moře, Středozemní moře, Černé moře, Azovské moře, Egejské moře, Jaderské moře, Iónské moře, Krétské moře, Ligurské moře, Marmarské moře a Tyrhénské moře. Do Severního ledového oceánu patří: Baffinovo moře, Barentsovo moře, Beaufortovo moře, Bílé moře, Čukotské moře, Grónské moře, Karské moře, Moře Laptěvů, Norské moře a Východosibiřské moře. Do Indického oceánu patří: Andamanské moře, Arabské moře a Rudé moře. Do Jižního ledového oceánu patří: Amundsenovo moře, Bellingshausenovo moře, Weddellovo moře, Rossovo moře, D'Urvillovo moře a moře Scotia.