Asijsko-pacifické ekonomické společenství APEC
Asijsko-pacifická hospodářská spolupráce je sdružení zemí ležících při březích Tichého oceánu v Asii, Oceánii a Americe. Toto sdružení vzniklo v listopadu 1989 na schůzce ministrů zahraničních věcí a obchodu zemí tichomořské oblasti, kterou tehdy uspořádal australský ministerský předseda v australském hlavním městě Canberra. Paradoxně prvotní impuls nevyšel z převažujícího zastoupení zemí Asie, ale z Austrálie. Dnes se jedná o ekonomické sdružení zemí z nejrychleji se rozvíjející oblasti světa. V těchto zemích žije 40 % světové populace a země z této oblasti tvoří 50 % celosvětového hrubého domácího produktu, na celosvětovém obchodu se podílí téměř 50 %, do oblasti směřuje 40 % severoamerického zahraničního obchodu.
Tato ekonomická integrace má své sídlo v Singapuru a jejími členy jsou: a) zakládající země od listopadu roku 1989 – Austrálie, Brunej, Filipíny, Indonésie, Japonsko, Kanada, Malajsie, Nový Zéland, Republika Korea, Singapur, Thajsko a USA. V roce 1991 přistoupily Čína, Hongkong a Taiwan, v roce 1993 Mexiko a Papua-Nová Guinea, v roce 1994 Chile. V roce 1998 přistoupily Peru, Rusko a Vietnam. Dalšími zájemci o vstup jsou: Indie, Mongolsko, Pákistán, Laos, Kolumbie a Ekvádor.
Při pohledu na jednotlivé členské země APEC je zřejmé, že se jedná o společenství států lišících se v celé řadě ukazatelů, např. tempem hospodářského růstu, formami vlády, historickými tradicemi, hlavními náboženskými směry, systémy hodnot, politickými, sociálními a geografickými podmínkami. K obtížně překonatelným bariérám spolupráce patří: a) značné geografické vzdálenosti a rozlehlost regionu, b) hospodářská různorodost a odlišnost v dosažených stádiích ekonomického vývoje, c) nedostatečné zajištění regionu bezpečnostními smlouvami, d) rozdílnost kultur a náboženství atd.
Jedním z možných kritérií vyspělosti jednotlivých zemí je rozdělení tichomořských států APECu podle HDP na obyvatele v USD v roce 2006.
1. státy s rozvinutým tržním hospodářstvím
a) s velkým ekonomickým potenciálem. Sem patří USA (43 800), Kanada (35 700), Japonsko (33 400) a Austrálie (33 300).
b) s menším ekonomickým potenciálem. Sem lze zařadit Nový Zéland (26 200) a Rusko (12 200).
2. státy středně rozvinutého kapitalismu
a) nově industrializované země 1. generace (asijští tygři) Hongkong (37 300) /i když je již 10 let součástí ČLR, ve statistikách se uvádí zvlášť – respektuje se smlouva s Čínou o ekonomickém a politickém vývoji na 50 let/, Singapur (31 400), Taiwan (29 600) /Čína ho uvádí jako svojí provincii, skutečnost je jiná, Taiwan je ekonomickým partnerem Číny, fakticky není její součástí ani geograficky, ani ekonomicky/, Republika Korea (24 500).
b) nově industrializované země 2. generace Malajsie (12 800), Thajsko (9 200) a Indonésie (3 900).
c) státy Latinské Ameriky Chile (12 600), Mexiko (10 700) a Peru (6 600).
3. rozvojové země Brunej (25 600) /HDP je velmi vysoké, ale vzhledem k velikosti země i celosvětovému významu jejího hospodářství jí nelze zařadit do skupiny 2/, Čína (7 800) /bez Hongkongu a Taiwanu – viz výše/, Filipíny (5 000), Vietnam (3100) a Papua-Nová Guinea (2 700).