Jdi na obsah Jdi na menu
Reklama
Založte webové stránky zdarma - eStránky.cz
 


Istanbul

5. 9. 2010

 

Istanbul
 
Istanbul je jediné město na světě, které se rozkládá ve dvou světadílech. Stojí již třetí tisíciletí na obchodní křižovatce mezi Evropou a Orientem, při Bosporu, mezi Černým a Marmarským mořem.
Název Bospor znamená v překladu „Ten s úzkým hrdlem“. Marmarské moře /„mramorové“/ dostalo své jméno podle zčeřených vln. Hloubka Bosporské úžiny, spojující dvě moře, je až 118 metrů, délka pak je třicet jedna a půl kilometru. Podle pověsti přepluli Bospor jako první argonauti hledající Zlaté rouno.
Starověkou Byzantii pravděpodobně založili Dórové z Megary v 7. stol. př. n. l. Centrum tehdejší osady bylo v místě dnešního paláce Topkapi Saray. K rozkvětu lokality došlo po roce 340 n. l., kdy zde císař Konstantin vybudoval své sídlo. Od roku 395 n. l. bylo oficiálním centrem východořímské říše (později nazývané byzantská). Císař Konstantin začal budovat Byzantion jako nový křesťanský Řím (Roma Nova). Tento název se však nevžil, město se později jmenovalo Konstantinopolis. Slované říkali městu Cařihrad. Dne 29. května 1453 sultán Mehmed II. rozvrátil Byzantskou říši dobytím Konstantinopole, tu učinil svým hlavním městem pod novým jménem Istanbul. Ten byl hlavním městem Turků až do vyhlášení republiky v roce 1923, kdy bylo hlavní město přesunuto do anatolské části Turecka – do Ankary.
Město Istanbul se jeví jako kosmopolitní. Žijí v něm vedle sebe celkem v poklidu a míru muslimové, židé i křesťané. Počet obyvatel se v polovině roku 2010 přiblížil ke 12 milionům.
Ve městě se nachází bezpočet kulturních památek, i když to může v souvislosti s tureckými válečnými výpady v dávné minulosti připadat poněkud úsměvně (myslím tím „export turecké kultury“ pomocí ohně a meče).
Na podobě města zanechala každá epocha nesmazatelné stopy s výjimkou roku 196, kdy nechal tehdejší Byzantion srovnat se zemí římský císař Septimus Severus pro odpor obyvatel města proti němu.
Nejstarší památkou je Konstantinův sloup (Spálený sloup) z roku 328 n. l., který byl postaven z kvádrů Apollónova chrámu v Římě na oválném náměstí, zvaném Konstantinovo fórum, na počest povýšení Byzantionu na hlavní město říše římské císařem Konstantinem Velikým. Sloup během historie prošel několikerou přestavbou. Původně byl vysoký 57 metrů a na jeho vrcholu byla pozlacená socha císaře jako boha Apollóna. V roce 1081 do sloupu uhodil blesk a zničil jeho horní část, zbytek byl ožehnut ohněm. Proto se mu od té doby někdy říká „spálený sloup“. Dalšími katastrofami pro něj byla zemětřesení. Při nich byl několikrát poškozen, popraskal a musel být chráněn před spadnutím obručemi (proto se mu turecky říká „Cemberlitas“ – „sloup s obručemi“). Dnes sloup tvoří šest částí, je vysoký 36 metrů a na jeho vrcholu je vavřínový věnec.
Nejznámější stavbou z Byzance je Hagia Sofia (chrám Boží moudrosti), kdysi největší křesťanský kostel ze 6. století, který byl v roce 1453 Otomany přestavěn na mešitu se čtyřmi minarety. Jako mešita sloužil až do roku 1934. Poté byl přeměněn na muzeum.
Dominantou města je díky své poloze na jednom z istanbulských kopců Süleymaniye Camii (Sulejmanova mešita) z období vlády Sulejmana Nádherného, kdy se v 16. století stala Osmanská říše světovou mocností s rozlohou téměř 12 milionů km2. Tato říše existovala od roku 1281 až do roku 1923. Byla založena náčelníkem – bejem a měla ve svém čele nejdříve dva „Beji“ – Osmana I. (1288-1326), po něm pak Orhana I. (1326-1359). Následovali sultáni Murad I., Bajezid I., Mehmed I., Murad II., Mehmed II., Bajezid II., Selim I.-Hrozný a v letech 1520-1566 vládl říši v pořadí desátý Sulejman I. Posledním, 37. v pořadí, byl Mehmed VI.). Sulejmanova mešita byla postavena za sedm roků: Dokončena byla v roce 1557 a má podobně jako Hagia Sofia čtyři minarety. Na nich je umístěno 10 balkónů. Vše je symbolické. Balkóny symbolizují, že Sulejman byl desátým osmanským sultánem, minarety, že byl čtvrtým padišáhem od dobytí města. Interiér osvětluje 138 zdobených oken, nádherné jsou arkády z lomených oblouků a žulových sloupů, totéž lze říci o kobercích, lustrech s bronzovými svícny. Mešita je součástí komplexu staveb ke kterým patří medresa (náboženská škola), zbrojnice, nemocnice, lázně, obchody atd. Přesto se sultánovi zdály tyto prostory nevyhovující, příliš malé a proto nechal zbudovat palác Topkapi Saray.
Topkapi Saray (palác Kanónové brány) byl pojmenován podle děl, která střeží jeho vstup. Palác byl od zbytku města oddělen vysokou zdí. Byl jednak sultánovou rezidencí až do roku 1839, ale také sídlem vlády. Bylo to vlastně město ve městě ve kterém žilo až pět tisíc lidí.
Normální mešita má jeden minaret, „lepší“ dva minarety. Šest minaretů mohla mít dosud jen mešita v Mekce. Ale v Istanbulu byla postavena Mešita sultána Ahmeta I. (známější jako Modrá mešita) a ta má právě šest minaretů. Proto musel být v Mekce u mešity al-Masjid al-Harem přistavěn ještě jeden, sedmý minaret.
Sultan I. Ahmet Camii (Modrá mešita), hlavní osmanská modlitebna, odkud se poutníci vydávali do Mekky, byla postavena v letech 1609-16 pro 14. sultána Ahmeta I. Ten se z ní ale dlouho netěšil. Téhož roku zemřel a na rok se k moci dostal sultán Mustafa I. Modrá mešita byla postavena nad vodami Marmarského moře a představuje vrchol osmanské architektury. Vlastní modlitebna má rozměry 64 x 72 metrů a je překlenuta kopulí o průměru 22 metrů, vysokou 43 metrů. K ní se připojuje několik dalších polokopulí. V interiéru jistě každého návštěvníka zaujmou čtyři mohutné rýhované pilíře nesoucí hlavní kopuli, stovky červenobílých modlitebních koberečků, pět řad 260 barevně zasklených oken. Stěny jsou obloženy modrými fajánsovými dlaždicemi, podle nich se mluví o modré mešitě. K Modré mešitě přiléhá Muzeum koberců. Poblíž je i mauzoleum sultána Ahmeda I., Osmana II. a Murada IV.
Laleli Camii (Tulipánová mešita) byla postavena v letech 1759-63 za vlády sultána Mustafy III. (vládl v letech 1757-1774). Jedná se o nejvýznamnější stavbou osmanského baroka. Interiér „osvětluje“ 100 oken.
Dobře viditelnou dominantou je z let 1501-6 pocházející Beyazid Camii (Beyazidova věž). Vyniká vstupním portálem, nádvořím s 20 antickými sloupy nesoucími 24 kopulí a kašnou z roku 1620.
Město Istanbul má řadu dalších mešit jako např. Růžovou, mešitu Vítězů, Nejmilejší, Princovu atd., věží (doporučuji vyjet si v asijské části města na televizní 267 metrů vysokou Büyük Camlica. Z ní je úžasný výhled na město i na Bospor). Mnoho je také paláců – Tekfur, Blacherny, Potopený aj., muzeí – Archeologické, mozaik, koberců, keramiky, městské, malířství a sochařství, námořní, vojenské, Atatürkovo, tureckého a islámského umění.
Ze stovek dalších staveb lze jmenovat např. historické závodiště koní a vozů Hypodrom At Meydani už z roku 203 n. l., Bozdogán Kemeri (Valentův akvadukt) z let 364-378 s dodnes zachovalými 17 oblouky ve dvou poschodích, Theodisovy hradby s uvnitř nich ležící pevností Yedikule, Galata Köprusü (Galatský most) přes zátoku Zlatý roh, Galata Kulesi (Galatskou věž) vysokou 68 metrů s příjemnou restaurací a skvělým výhledem na Zlatý roh, mosty přes Bospor Bogazici Köprus a Faith Sultan Mehmet Köprusü. První z nich byl otevřen v roce 1973 po třech a půl letech stavebních prací (délka je 1560 metrů). Druhý most byl dán do provozu po tři roky trvající výstavbě v roce 1988. Jeho délka je 1510 metrů.
K největším atrakcím Istanbulu patří Kapali Carsisi (Velký bazar). Stojí na bývalém byzantském tržišti, má 11 vstupních bran a prodejní plochu 200 000 m2. Je v něm asi 4 000 obchodů, z toho 2 000 zlatnických. To by bylo, abyste si nevybrali, když můžete smlouvat! Centrem bazaru je Starý Bedestan, zastřešený 15 kopulemi. V bazaru pracuje asi 20 000 lidí denně mimo neděli od 8 do 19 hodin. Mezi další známé bazary patří Egyptský bazar a Knižní bazar.
Turci jsou dobří sportovci. Tradičně vynikali v tzv. těžké atletice - vzpírání, zápase řecko-římském. Výborně ovšem ovládají i míčové hry, např. basketbal, ale zejména jsou známé jejich fotbalové kluby. V Istanbulu je jich několik. Poskytnu nyní informace o pěti nejvýznamnějších. Besiktas Jimnastik Kubülü (Černí orli - Kara Kartallar). Už podle přezdívky je jasné, že hrají v černobílých dresech. Domácím hřištem je BJK Inönü Stadyumu s kapacitou 32 000 míst.  Fenerbahce Spor Kubülü - Kanárci, hrají v modro-žluté kombinaci na Fenerbahce Sükrü Saracoglu Stadyumu v asijské části města s kapacitou 50 500 diváků). /Fener=maják, bahce=zahrada/.  Galatasaray SK /Galata-saray doslova znamená Galatský palác/. Klubu se přezdívá žluto-červení Dobyvatelé Evropy - Sari Kirmizi Avrupa Fatihi. V roce 2010 ještě hrají na starém stadionu Ali Sami Yen, ale v říjnu 2010 /na symbolické datum/ bude otevřena Türk Telekom Arena, která bude mít kapacitu 113,5 tisíc diváků. Tak tam se asi Milanu Barošovi bude hrát dobře, jen pochybuji, že na hřišti své spoluhráče uslyší.  Podstatně menším a také méně významným klubem je Istanbulspor Anonim Sirketi. Hráčům se přezdívá zlatočerní býci - Sarite Bogalari. Stadionek pojme jen kolem 5 000 fanoušků (srovnáním co do přízně odpovídá nejlépe bývalá pražská Dukla). Klub v současnosti po sestupu v roce 2005 hraje 2. nejvyšší soutěž. Pátým istanbulským klubem je teprve nedávno založený (1990) sloučením tří menších klubů - Istanbul Büyüksehir Belediyespor. Ten hraje své zápasy na novém Atatürk Olympic Stadium (měl být hlavním olympijským stadionem v případě získání OH pro Istanbul v roce 2008. To se ale nepodařilo a tak na něm mimo tohoto klubu hraje i turecká reprezentace). Kapacita je 82 300 míst. Istanbul BB v poslední sezóně obsadil historicky nejlepší místo, skončil šestý.  O úspěšnosti klubů z Istanbulu svědčí, že tureckou profesionální SüperLig vyhrálo 17 krát Galatasaray a Fenerbahce, 11 krát Besiktas. Z mimo istanbulských vyhrál jen 6 krát Trabzonspor a v roce 2010 Bursaspor.
O Istanbulu bych mohl napsat ještě několik dalších stran. Nejde mi o úplný výčet památek. Nejlepší bude, vydáte-li se tam sami. Turecké letecké společnosti nabízejí cenově velmi výhodné zpáteční charterové lety (ani ne za 90 €). Vřele doporučuji. Atmosféra evropské části Turecka je úžasná (spíše se budete pohybovat v této než v asijské). Dění kolem Vás ale nesmíte podlehnout. Všude na světě číhá na nepřipravené „movité“ cizince (a za ty Vás budou místní lupiči považovat) nebezpečí. V Istanbulu je třeba dát si pozor na všude přítomné kapsáře, zejména malé, ale velmi šikovné chlapce. Jsou „trénovaní“ a nepředstavitelně vlezlí. Tak dlouho se kolem cizinců „točí“, až se jim jejich záměr – upoutat pozornost turistů na nabízené zboží – podaří uskutečnit. Pak bleskově zapracují, aniž si něčeho všimnete, a náhle se rychle ztratí jako pára nad hrncem. Peněženka či cokoliv cenného už není vaše.  Od vás sublimovala a změnila majitele. Ale kvůli tomu nemusíte až do Istanbulu, na to stačí zajet do Prahy a vstoupit do turistické zóny, nedej bože si sednout do taxíku na letišti a chtít dovézt do centra nebo k nádraží.  To by Vás "očesali" jako sad.  Několik kilometrů jízdy Prahou by Vás mohlo stát víc než letenka do Istanbulu a zpět.