Jdi na obsah Jdi na menu
Reklama
Založte webové stránky zdarma - eStránky.cz
 


Kamenné varhany v ČR

12. 11. 2012

 

Kamenné varhany v ČR
 
Panská skála u Kamenického Šenova (597 m n. m.) je světoznámou památkou neživé přírody, na níž tisíce lidí každoročně obdivují dokonalou sloupcovou odlučnost čediče. Připomíná to zkamenělé píšťaly varhan. Málokdo přitom ví, že ještě hezčí a dokonalejší čedičové sloupce se vyskytují nedaleko odtud.
 
Kamenné varhany jsou typickým přírodním fenoménem krajin se sopečnou minulostí. Vznikají v důsledku objemových změn při ochlazování a tuhnutí lávy a to vždy tak, že čedičové sloupce směřují kolmo k někdejší ploše ochlazování. Podle orientace a vývinu sloupců lze rekonstruovat předvulkanický reliéf a usuzovat v jakých podmínkách láva tuhla. Dobře vyvinutá odlučnost se vytváří při velmi pozvolném ochlazování.
 
Panská skála u Kamenického Šenova patří k nejvýznamnějším geologickým lokalitám u nás a od roku 1953 je chráněná jako národní přírodní památka. Sloupcová odlučnost čediče se zde vyvinula v tak dokonalé a reprezentativní podobě, že zdejší kamenné varhany vešly ve známost i za našimi hranicemi.
 
Čedičové sloupy jsou 15 metrů dlouhé, v průřezu dosahují mocnost 20–25 centimetrů a mají tvar pěti či šestiúhelníku (výjimečně se jedná o jiný n-úhelník).
 
Původně měla tato lokalita podobu holého, asi 30 metrů vysokého návrší s trojicí křížů na vrcholu a nazývala se Kalvárie nebo Křížový vrch. Jméno Panská skála vzniklo překladem německého Herrnhausfelsen, přičemž „Herrn“ vzniklo pravděpodobně zkomolením „Gehörn“, kterým se ve zdej-ším kraji označovaly strmě čnějící skalní útvary.
 
Kamenné varhany odkryla průmyslová činnost. Těžit kámen na Panské skále začali místní sedláci již koncem 18. století. Po kvalitních, pevných kusech čediče byla velká poptávka v zahraničí, zejména v Nizozemsku při stavbě hrází. Čedič vykazuje značnou odolnost vůči agresivnímu působení mořské vody. Pokračující lámání čediče odkrývalo unikátní přírodní jev, zároveň však ale přispívalo k jeho postupnému ničení a likvidaci.
 
První pokusy o záchranu Panské skály a zastavení těžby vyvíjeli aktivisté a spolky již koncem 19. století. Roku 1904 se podařilo zastavit těžbu na vrcholu a pokračovalo se pouze v předpolí, kde vzniklo malebné jezírko. Definitivní zákaz se podařilo prosadit po složitých jednáních s majitelkou až roku 1913. Významně se o záchranu Panské skály zasloužil geolog Josef Emanuel Hibsch (1852-1940) z Děčína. V období obou světových válek se na Panské skále opět příležitostně lámal kámen. V roce 1939 se dokonce vypracoval projekt na odtěžení celého prostoru mezi skálou a silnicí, přičemž sloupy se měly použít k zabezpečení ponorkové základny na ostrově Helgoland. K tomu však již naštěstí nedošlo.
 
Jen málokdo z návštěvníků Panské skály ale tuší, že ještě hezčí a větší divadlo v podobě čedičových kamenných varhan se ukrývá nedaleko odtud na kopci Zlatý vrch (656 m n. m.). Návštěvnost obou lokalit je přitom podstatně odlišná. Objemem hmoty i nadmořskou výškou nevelký, avšak v okolní krajině nápadný vulkanický suk Zlatého vrchu ční 6 kilometrů severně od Panské skály u vesnice Lísky, odkud vede od parkoviště do lomu červeně značená turistická trasa. Od roku 1964 je Zlatý vrch chráněný podobně jako Panská skála v kategorii národní přírodní památka.
 
          Zlatý vrch je součástí Lužických hor a podobně jako většina ostatních vrchů v této oblasti byl vypreparován erozí ze svrchnokřídového pískovcového souvrství. Původně podpovrchové vulkanické těleso tvořené čedičem se skládá ze dvou částí. Spodní část, odkrytou lomem, tvoří dokonalé sloupce čediče o průměru okolo 30 centimetrů a délce až 30 metrů. V horní části lomové stěny jsou sloupce uloženy téměř vertikálně, směrem dolů se jejich sklon zmenšuje do podoby obrovského vějíře. Vysvětlením vzniku tak dokonalých útvarů je teplotně stabilní prostředí s velmi pomalým a stejnoměrným tuhnutím lávy. Nad horním okrajem lomu je vidět svrchní část vulkanického tělesa, tzv. sopečnou zátku či čepici, pro niž jsou charakteristické nepravidelně uložené sloupce. Svrchní část tuhla v jiných podmínkách a rychleji než spodní část.
 
Varhany ale nejsou jen z čediče. Zásluhu na odkrytí unikátního přírodního výtvoru na Zlatém vrchu má opět lom na stavební kámen, založený kolem roku 1870. Lámaly se tu až šest metrů dlouhé čedičové sloupce. Zastavení těžby a první pokus o vyhlášení rezervace se datuje rokem 1940, koncem druhé světové války i několik let po ní se však těžilo znovu. Těžba pokračovala dokonce i poté, co byla lokalita roku 1964 vyhlášena za státem chráněné území. Důvodem bylo, že lom měl původně dvě patra a sloupy v nich dosahovaly délku zhruba 15 metrů. Odtěžením spodního patra vznikla souvislá lomová stěna s délkou čedičových sloupů až 30 metrů! Definitivně byla těžba zastavena v listopadu roku 1973.
 
Pokud byste chtěli spatřit kamenné varhany do třetice, pak se můžete ze Zlatého vrchu vydat po zelené značce naučné stezky k jihu a po necelých třech kilometrech narazíte přímo nad údolím říčky Kamenice na obrovské skalisko Pustý zámek. Je na něm hezká, zábradlím opatřená vyhlídka. Nejhezčí podívaná však Vás čeká teprve vdole, kde jsou patrné mohutné, vodorovně uspořádané sloupce o délce až 25 metrů a průměru 1,85 metru. I zde se na odkrytí nevšedního přírodního výtvoru podílela lidská činnost. Skálu částečně odstřelili koncem 19. století dělníci stavějící silnici a železnici. Neobvyklé je, že tyto sloupce nejsou čedičové, ale vyvinuly se v méně běžné vulkanické hornině – v trachytu - třetihorní výlevné magmatické hornině světlé barvy. Mineralogicky převládají draselné živce nad sodnovápenatými hlinitokřemičitany, křemen bývá přítomen v menším množství.
 
Kamenné varhany se vyskytují ve více či méně dokonalé podobě na mnoha dalších místech. Hezké exempláře najdete hlavně ve starých opuštěných lomech, v přírodě bývá sloupcová odlučnost vyvinutá hůře. Pozoruhodné čedičové sloupce lze obdivovat například na lokalitách Radobýl u Litoměřic, Vrkoč u Ústí nad Labem, Klučky u Kamenického Šenova a Hlinky u Bečova nad Teplou, dále u Rotavy v Krušných horách, Konojed v Českém středohoří, Meziny v Nízkém Jeseníku atd. Mezi Doksy a Českou Lípou jsou z dálky dobře viditelné Provodínské kameny. Severovýchodně od Litoměřic u obce Třebušín ( vede z ní žlutá značka až k vrcholu štítu) se ve východní části Českého středohoří nachází Trojhora (451 m n. m.) s kamennou strání a s "kostelními varhanami" na vrcholu. Píšťaly mají průměr kolem deseti centimetrů a jsou dlouhé kolem dvou metrů.
 
Někde dokonce vznikly vlivem tepelného působení magmatu obdobné sloupcovité útvary v pískovcích. U nás je nejznámějším příkladem Dutý kámen u Cvikova (379 m n. m., 600 metrů dlouhý zalesněný hřbet vystupující dvacet až třicet metrů nad okolní krajinu). V Lužických horách, již na německé straně, je oblíbeným výletním místem pískovcový útvar Orgel (Varhany).