Velikonoční svátky
Velikonoce jsou nejvýznamnějšími svátky křesťanů. Žádné svátky nejsou zásadnější, žádné nejsou radostnější než svátky jara. Velikonoce v sobě nesou naději, utrpení se mění ve vykoupení. Vigilie - oslavy vzkříšení Ježíše Krista, jsou nejpodstatnější částí Velikonoc.
Velikonoce se slavily již v době předkřesťanské. Určování Velikonoc bylo stanoveno na církevním koncilu v Nicaeji v roce 325 n. l. a vycházelo z Nového zákona. Pohané těmito svátky vítali jaro a začátek zemědělských prací.
Velikonoce jsou pozůstatkem roku řízeného současně Sluncem a Měsícem (slunovrat a úplněk). Od počátku se křesťané snažili oddělit Velikonoce od židovského pesahu, vedly se spory i o datum svátku mezi Alexandrií a Římem.
Vychází se ze zásady slavit Velikonoce v neděli po jarní rovnodennosti a po prvním jarním úplňku. Proto může být Velikonoční neděle v rozmezí od 22. března do 25. dubna.
A jak probíhá Svatý (Pašijový) týden? Květná neděle – jarní neděle před Velikonocemi připomíná příjezd Ježíše Krista do Jeruzaléma, kde ho lidé vítali zelenými ratolestmi. Modré pondělí je nazváno podle modré látky, která se vyvěšuje v tento den v kostele na oltáři. Mnozí lidé nepracovali, měli „modré pondělí“. Žluté (někdy se používá šedivé) úterý je dnem, kdy hospodyňky uklízely a vymetaly pavučiny. Škaredá středa je den, kdy Jidáš zradil Krista. V tento den se vymetaly komíny (proto se jí také jinak říká sazometná). Podle lidového obyčeje se nesmíte škaredit a mračit, jinak se budete mračit po všechny středy v roce. K jídlu se podávají luštěniny – čočka nebo hrách. Zelený čtvrtek je dnem poslední večeře Páně, při níž se Ježíš loučil se svými apoštoly a při níž ustanovil svátost Ježíšova Těla a Krve; zelený podle zeleniny, kterou jedí Židé v tento den. U nás se tento den brzy vstává, omývá se rosou, protože ta brání proti onemocnění šíje i dalším nemocem. Hospodyňky kdysi zametaly dům ještě před východem slunce, aby se v domě nedržely blechy. K obědu se jí špenát nebo zelí, aby byl každý z nás zdráv po celý rok. Na Zelený čtvrtek se chodilo do lesa a trhaly se fialky. Název je možná odvozen od zeleného mešního roucha, které se v tento den užívalo. Kostelní zvony zní na Zelený čtvrtek naposledy – podle tradice při Gloria večerní mši, pak „odlétají do Říma“. Zvony poté nahrazují řehtačky, klapačky až do Bílé soboty, kdy zvony znovu zazní. Velký pátek je dnem křížové cesty a ukřižování Ježíše Krista. Proto je dnem smutku, nekonají se bohoslužby, jen se zpívá a čtou se texty, odhaluje se a ctí svatý kříž. Výzdoba kostelů je tento den velmi chudá, bez květin, bez svící na oltáři. Velký pátek je postním dnem – postem od masa a újmy v jídle. V tento den se nepracovalo na poli ani v sadu, nepralo se prádlo, protože by se namáčelo místo do vody do Kristovy krve. Bílá sobota připomíná Ježíšovo přebývání v hrobě. Sobota se nazývá podle bílého oděvu těch, kteří byli v tento den křtěni. Před kostely se tento den zakládá takzvaný nový oheň (pálení Jidáše). Z ohořelých dřívek se dělaly křížky a nosily se na pole, aby bylo úrodné. Popelem z posvěceného ohně se sypaly louky. Na Bílou sobotu se také bílilo, uklízelo. Připravovalo se na slavné Vzkříšení, na Hod boží velikonoční. Pekly se mazance a velikonoční beránci, pletly se pomlázky z vrbového proutí, zdobila se vajíčka. Skončením Bílé soboty skončil půst, večer po setmění se slaví předvečer (vigilie) nedělní slavnosti Zmrtvýchvstání Páně. Jí se sváteční pokrmy.
Velikonoční neděle /nastat může nejdříve 22. března, nejpozději 25. dubna/ - (Zmrtvýchvstání Páně - Boží hod velikonoční) je dnem, kdy došlo ke vzkříšení Ježíše Krista. Mrtvý Ježíš vstal z hrobu k novému životu a tím zničil hřích a smrt. Světily se velikonoční pokrmy – čerstvě upečený beránek, mazanec, vajíčka, chléb a víno. Každá návštěva dostala kousek z posvěceného jídla.
Velikonoční pondělí (někdy se označuje jako červené pondělí) se považuje za den kolední, je pomlázka, mrskut (chlapci předají děvčatům část jarní svěžesti vrbového proutí). Za „šlehačku a vinšování“ dostávají od děvčat kraslice (malovaná vajíčka). Z hlediska církevního se již nejedná o významný den.
** Na Slovensku se děly věci – podle nového vydání Římského misálu /základní liturgické knihy římskokatolických bohoslužeb/ - platí od 1. ledna 2022 - Květná nebo také Pašijová neděle se přejmenovala na Palmovou neděli, ze Zeleného čtvrtka se stal Čtvrtek Svatého týdne a z Velkého pátku Pátek utrpení Páně.
Změny názvů dnů velikonočních svátků:
Původní název - Nový název
Květná neděle - Palmová neděle
Zelený čtvrtek - Čtvrtek Svatého týdne
Velký pátek - Pátek utrpení Páně
Bílá sobota - Svatá sobota
Velikonoční neděle - Velikonoční neděle zmrtvýchvstání Páně
Velikonoční pondělí - Pondělí ve velikonoční oktávě
Staré názvy nemusí znamenat nesprávné označení, jsou pouze vzdálené latinskému originálu.
V ČR ale zůstává vše při starém. Názvy, které používáme, vycházejí spíše z lidových zvyklostí než z liturgie. Jediný název, který má relevanci z hlediska sekulární společnosti, je Velký pátek, který je od nedávné doby státním svátkem. Tolik tedy aktualita, ale u nás je vše v původní podobě.