Evropská unie
Motto: Jednotná v rozmanitosti (In varietate concordia)
Hymna: Óda na radost (závěr 9. symfonie – vítězné, od Ludwiga van Beethovena v úpravě Herberta von Karajana). Měli bychom si dát velký pozor, aby nám jednou nezněla jako "Rekviem za zbabělost!" (Evropská unie se chová jako smrt. Taky bere všechny)!
Datum vzniku organizace pod tímto názvem: 1. 11. 1993
Svátek: Ideály, ze kterých vychází EU, byly poprvé navrženy francouzským ministrem zahraničí Robertem Schumanem dne 9. května 1950. Proto se Den Evropy slaví 9. května.
Rozloha: Do konce ledna 2020 byla 4 438 760 kilometrů čtverečných - od 1. února 2020 je o 5 % menší - 4 236 351 kilometrů čtverečných. K území EU patří mimo Evropu i francouzské zámořské departementy Guadeloupe, Fr. Guyana, Martinik, Réunion, španělské africké enklávy Ceuta a Melilla, španělské severoafrické državy - ostrovy Islas Chafarinas, Peňón de Alhucemas, Peňón de Vélez de la Gomera, Isla de Alborán, Kanárské ostrovy, portugalské Azory a Madeira, závislá zámořská území Nizozemska Nizozemské Antily, Aruba.
Přidruženými zámořskými zeměmi a územími jsou: Francouzská území Francouzská Polynésie, Nová Kaledonie a Wallis a Futuna v Tichém oceánu, severoatlantský u Kanady ležící Saint-Pierre a Miquelon, indickooceánská Francouzská jižní a antarktická území, Mayotte a dánské Grónsko.
Do EU patří, ale jsou mimo celní oblast EU: německá území Helgoland a Büsingen, francouzské departementy Francouzská Guyana, Guadeloupe, Martinik, Réunion, španělské Kanárské ostrovy a enklávy Ceuta a Mellila, řecký mnišský stát Ágio Óros, italská území Livigno, Campione d´Italia a italská část Luganského jezera a finské souostroví Alandy.
Počet obyvatel: Ke 12. lednu 2024 - 448 404 414. Nejvíce jich žilo v Německu - 80,2 milionů, Francii - 67,8 milionů, Itálii - 62,4 milionů, Španělsku - 50 milionů, Polsku 38,3 milionů, Rumunsku 21,3 atd.
Ročně umíralo i se rodilo téměř stejně - téměř 5 milionů lidí. Počet se zvyšoval migrací.
Ekonomická síla EU po 1. únoru 2020 poklesla o 15 %.
Členské státy:
Zakládající: 1957 – Belgie, Francie, Itálie, Lucembursko, Německo, Nizozemsko
1. rozšíření: 1973 – Dánsko, Irsko, Spojené království. (autonomní součást Dánského království /od roku 1979/ - Grónsko, v roce 1985 vystoupilo z tehdejšího ES).
2. rozšíření (jižní): 1981 – Řecko
3. rozšíření (druhé jižní): 1986 – Portugalsko, Španělsko
4. rozšíření (severní): 1995 – Finsko, Rakousko, Švédsko
5. rozšíření (východní): 2004 – Česká republika, Estonsko, Kypr, Litva, Lotyšsko, Maďarsko, Malta, Polsko, Slovensko, Slovinsko
6. rozšíření (druhé východní): 2007 – Bulharsko, Rumunsko
7. rozšíření (první balkánské): 2013 - Chorvatsko
Dne 29. 3. 2017 požádalo Spojené království Velké Británie a Severního Irska o odchod z EU - tzv. brexit (vystoupení dalších zemí by bylo označeno např. jako grexit, frexit, czexit ...). K vystoupení Spojeného království z EU mělo dojít za dva roky - tedy dne 29. března 2019, pak 12. dubna 2019. Namísto světlých zítřků se dostavily zamlžené dnešky bez světla na konci tunelu a těžký, komplikovaný "porod". Pánové Cameron, Johnson nebo Farage, kteří si tak dlouho chodili hrát do pomyslného stohu referenda o brexitu se sirkami, od požáru utekli jako malí kluci. A katastrofální situaci po sobě zanechali řešit "matku" Theresu May. Tu na sociálních sítích lidé překřtili na Theresu "June", protože jí nezbylo než poníženě na poslední chvíli, pro značné rozpory v Parlamentu, požádat předsedu Evropské rady Donalda Tuska o prodloužení brexitové lhůty o 3 měsíce do 30. června 2019. Bylo jí částečně vyhověno a tak mělo dojít na smutná slova Camerona, který si před více jak dvěma lety zapomněl vypnout mikrofon a sám sobě při odchodu ze svého projevu k národu řekl: "A je to". A bylo to. Tlak na Mayovou byl neúnosný. K nevydržení. A tak se stalo, co se muselo stát: "June is the end on May". Byla jen "ředitelkou" splašeného cirkusu paviánů a plazů. Vše pro ní skončilo dne 7. června 2019, kdy svojí předsednickou funkci definitivně opustila. To ale konec britského panoptika nebyl. Další vystoupení bylo dohodnuto na 31. 10. 2019. Nestalo se tak, odchod byl opět odložen, tentokrát na 31. ledna 2020! Konečně se Spojené království dočkalo - z EU vystoupilo. Bye, bye UK.
Kandidátské státy: V současné době je pět kandidátských zemí (stav ke květnu 2019): Albánie (přihláška 2009), Severní Makedonie (přihláška 2004, změna názvu země na "Severní" v roce 2019), Černá Hora (přihláška 2008), Srbsko (přihláška 2009) a Turecko (přihláška 1987). O členství zažádaly v minulosti i Norsko, Švýcarsko a Island, ale své přihlášky následně stáhly. Kosovo je potenciálním kandidátským státem, Bosna a Hercegovina podala přihlášku ke členství v únoru 2016.
Jaká je to organizace? Co je jejím účelem? Evropská unie je svazek demokratických evropských zemí, které se zavázaly ke společnému úsilí o mír a prosperitu. EU není státem, ani organizací pro mezinárodní spolupráci. EU je sdružení zemí Evropy za účelem hospodářské a politické spolupráce. Proto členské státy vytvořily společné orgány, na které přenesly část své suverenity. Rozhodnutí o určitých záležitostech společného zájmu lze přijímat demokraticky na evropské úrovni.
Evropská unie je následníkem bývalého EHS (Evropského hospodářského společenství), které založily dne 25. 3. 1957 v Římě (s platností od 1. 1. 1958) Belgie, Francie, Německo a státy Beneluxu, Evropského společenství ESUO (Evropského společenství uhlí a oceli) založeného 28. 4. 1951 s platností od 23. 7. 1952 a Euratomu (Evropského společenství pro atomovou energii) založeného v Římě 25. 3. 1957 s platností od 1. 1. 1958. Od roku 1965 byl používán souhrnný název Evropská společenství. To bylo Maastrichtskou smlouvou ze 7. února 1992 přejmenováno na Evropská unie. Nový název je oficiálně používán od 1. listopadu 1993.
Instituce Evropské unie:
Evropská komise – sídlí v Bruselu, Evropský soudní dvůr – sídlí v Luxembourgu, Rada EU (ministrů) – zasedá mimo duben červen a říjen v Bruselu, ve vyjmenovaných měsících v Luxembourgu, Evropská rada – sídlo má v Bruselu, zasedá zpravidla v zemi, která předsedá Radě EU. Evropský parlament sídlí ve Strasbourgu (konají se zde měsíční plenární zasedání), v Bruselu zasedají výbory a konají se tam mimořádné schůze. Generální sekretariát sídlí v Luxemborgu. Evropský účetní dvůr sídlí v Luxembourgu, Evropská investiční banka také v Luxembourgu, Evropská centrální banka ve Frankfurtu nad Mohanem, Evropský investiční fond v Luxembourgu a Evropský ombudsman ve Strasbourgu. Docela „slušná“ byrokracie.
Lisabonská smlouva vstoupila v platnost dne 1. 12. 2009. Touto smlouvou se mimo jiné zřizují dvě zcela vrcholné funkce prezidenta a ministra zahraničí EU. Prvním, který tuto funkci zastával od 1. 1. 2010 byl belgický premiér Herman Van Rompuy , diplomacii jako první vedla Britka Catherine Ashton.
Vlajka EU má tvar obdélníka, jehož délka je rovna jedné a půl velikosti jeho výšky, má modré pole (barva modrá RGB:0/51/153, hexadecimálně: 003399). Zlaté hvězdy (barva žlutá RGB:255/204/0, hexadecimálně: FFCC00) jsou rozmístěny do tvaru nevyznačeného kruhu, jehož střed je průsečíkem úhlopříček obdélníka. Poloměr kruhu se rovná třetině výšky vlajky. Každá hvězda má pět cípů, které jsou umístěny na obvodu nevyznačeného kruhu a jejich poloměr se rovná osmnáctině výšky vlajky. Všechny hvězdy směřují vzhůru, tzn. jeden cíp je vertikální, dva další jsou v přímé lince v pravých úhlech ke stožáru vlajky. Kruh je uspořádán tak, že hvězdy jsou umístěny v pozici hodin na ciferníku. Symbolem vlajky je kruh se dvanácti žlutými hvězdami. Dvanáct hvězd je symbolem úplnosti a dokonalosti. Počet hvězd s počtem členských zemí nesouvisí, je neměnný.
Měnovou jednotkou je Euro (do oběhu místo dosavadních měn bylo dáno ve 12 státech Evropy dne 1. 1. 2002). Platí se jím v Andoře, Belgii, Černé Hoře, Finsku, Francii, francouzských zámořských departementech, zámořských společenstvích a územích v Karibiku (Martinik, Guadeloupe, Saint-Martin a Saint-Barthélemy) a Atlantiku (Saint-Pierre-et-Miquelon), jihoamerické Francouzské Guyaně, zámořském společenství (Mayotte) i departementu a kraji (Réunion) v Indickém oceánu i závislém území v Pacifiku (Fr. Polynésie, Wallis-et-Futuna, Nová Kaledonie), Irsku, Itálii, Lucembursku, Monaku, Německu, Nizozemsku, Portugalsku (Azory, Madeira) , Rakousku, Republice San Marino, Řecku, Slovinsku, Španělsku (Kanárské ostrovy, Ceuta, Melilla), Vatikánu. Od 1. 1. 2008 bylo Euro zavedeno na Maltě a Kypru (zde je platnou měnou na suverénních vojenských základnách Spojeného království Akrotiri a Dhekelia). Euro je měnovou jednotkou také v republice Kosovo, od 1. ledna 2009 na Slovensku, od 1. 1. 2011 i v Estonsku. Některé státy EU, které nejsou zatím členy eurozóny mají svojí měnu navázánu na Euro - Dánsko, Litva, Lotyšsko, Bulharsko, Bosna a Hercegovina. Také Kapverdy, Komory, Čad, Benin, Burkina Faso, Gabon, Guinea-Bissau, Kamerun, Kongo, Mali, Niger, Cote d´Ivoire, Rovníková Guinea, Senegal, Středoafrická republika a Togo (dříve používaly CFA frank, který byl vázaný na francouzský frank).
Evropská komise:
Odcházející státy - Spojené království bylo členem EU od prvního rozšíření v roce 1973. Z EU vystoupilo po brexitu 31. 1. 2020. Před ním v roce 1985 vystoupilo Grónsko (tehdy ještě z Evropského společenství).
Evropský parlament: první volby do EP se konaly v roce 1979. Poslanci se vybírají každých pět let. EP schvaluje návrh unijního rozpočtu. Hraje klíčovou roli při jmenování Evropské komise: hlasuje o jejím předsedovi, "griluje" navržené komisaře a rozhoduje o jmenování EK jako celku. Nemá zákonodárnou iniciativu, legislativu navrhuje Evropská komise. Jeho význam se postupně zvyšuje. Lisabonská smlouva v roce 2009 zakotvila řádný legislativní postup. Na jeho základě musí návrhy EK vždy odsouhlasit rovnocenně jak Rada EU (ministři členských států), tak EP.
Evropský parlament má po brexitu 705 členů. Jednotlivé země mají tento počet poslanců: Irsko - 12, Švédsko - 21, Finsko - 14, Estonsko - 7, Lotyšsko - 9, Litva - 12, Polsko - 52, Německo - 97, Nizozemsko - 27, Dánsko - 14, Belgie - 22, Lucembursko - 7, Francie - 75, Španělsko - 55, Portugalsko - 22, Česká republika - 22, Rakousko - 19, Slovensko - 14, Slovinsko - 9, Chorvatsko - 112 Itálie - 74, Malta - 7, Řecko - 22, Kypr - 7, Bulharsko - 18, Rumunsko - 33.
Základní měsíční plat europoslance před zdaněním v roce 2019 činil 8 757 Eur (asi 225 000 Kč). Je přesně stanoven jako 38,5 procenta platu soudce Soudního dvora EU.
Sídlem EP je Štrasburk ve Francii (tam se konají plenární zasedání), v belgickém Bruselu zasedají výbory a konají se schůze frakcí. K vytvoření politické skupiny (frakce) je třeba alespoň dvacet pět poslanců ze čtvrtiny členských zemí - dosud EPP, SAD, ECR, ALDE, GUE/NGL, Zelení/EFA, EFDD, ENF, NI - nezařazení. V Lucemburku sídlí sekretariát EP.
Čeští eurokomisaři:
Vladimír Špidla (ČSSD) – eurokomisař pro zaměstnanost, sociální věci a rovné příležitosti (22. 11. 2004-9. 2. 2010). Člen Barrosovy komise I. ,
Štefan Fúle (nestraník) – eurokomisař pro rozšíření a politiku sousedství (10. 2. 2010-31. 10. 2014). Člen Barrosovy komise II. ,
Věra Jourová (ANO 2011) – eurokomisařka pro spravedlnost, ochranu spotřebitelů a otázky rovnosti pohlaví (1. 11. 2014–30. 11. 2019). Byla členkou Junkerovy komise (v prvním volebním období). Ve druhém období (1. 12. 2019-31. 10. 2024 ???) bude ve "vládě EK" Ursuly von der Leyen z Německa jednou z osmi místopředsedkyň - bude dohlížet na dodržování principů demokratického a právního státu a bude "bojovat" s dezinformacemi a nenávistnými výlevy na internetu. Bude tak dělat nepopulárního policajta a bude školit v demokracii Maďary a Poláky! Když to shrnu, dostala jen "drobeček" z bruselské hostiny - portfolio ještě slabší než bylo to minulé, nejslabší ze slabých - do počtu.
Babiši, naprosté fiasko díky tobě! Nic jsi nevyjednal! Evropa moc dobře ví, že jsi byl komunistickým agentem StB a že Věra Jourová se vylíhla v Čapím hnízdě. A tak jsme dostali lízátko místo čokolády. Ale nějaké portfolio jsme dostat museli (škoda, že neexistuje portfolio na chov a šlechtění motýle nebo jako mělo Řecko, kde měli placené posty pro dohled nad jezerem, které ale už vyschlo)!
Na konec ještě zajímavá informace o tom, jak se v té "Evropě" vyvoleným "eurohujerům" žije. V této nepoctivé "demokracii" se jedná o obyčejný finanční vysavač daňových poplatníků 28 zemí Evropy. Například bývalý eurokomisař a někdejší premiér za ČSSD Vladimír Špidla si za dobu svého působení v Evropské komisi vydělal 1,4 milionu eur hrubého, v následujících třech letech po skončení mandátu inkasoval dalších 358 tisíc eur a už za tři roky, po dovršení 65 let věku, se díky pěti letům stráveným na jednom z nejvyšších unijních postů může těšit z doživotní renty ve výši 51 tisíc eur ročně. Ale pozor. Hrubý příjem není čistý. "Chudákům" to zdaní něco málo přes čtyřmi procenty!
Není divu, že britská média proti této nestydatosti tvrdě zaútočila. Představa, že by Londýn měl ještě dlouhá léta posílat peníze úředníkům, jejichž platy a výhody považují běžní občané za nemravné, vyvolává v Británii dodatečně ještě další averzi vůči EU. Zvlášť ve chvíli, kdy britská média zveřejnila údaje o tom, že více než deset tisíc zaměstnanců unie bere vyšší plat než britský premiér!
Nejvíce peněz od daňových poplatníků z evropských států dostává předseda Evropské komise Jean-Claude Juncker a předseda Rady EU Donald Tusk. Oba berou více než 32 tisíc eur měsíčně (zhruba 900 000 Kč). Špatně na tom není ani sedm místopředsedů komise Frans Timmermans, Federica Mogherini, Kristalina Georgieva, Andrus Ansip, Maroš Šefčovič, Valdis Dombrovskis a Jyrki Katainenu, kteří pobírají plat ve výši 28 000 euro (760 000 Kč). Ani zbylých 20 komisařů včetně naší ANO Jourové nepřijde zkrátka. Se svými 25 000 euro měsíčně (675 000 Kč) mají pořád třikrát větší plat než český předseda vlády, který pobírá (kdo ví za co?) kolem 200 000 Kč za měsíc. Tedy zhruba stejně jako každý europoslanec, kterých sedí v Bruselu 751!
Když si k tomu připočtete desetitisíce úředníků, z nichž jich podle listu Die Welt má 5 000 vyšší plat než německá kancléřka (která bere něco kolem 17 000 eur měsíčně), je neuvěřitelné, že se pod touto armádou tučných parazitů evropský finanční systém ještě nezhroutil. Uplácení této "eurošlechty" je vlastně gigantickou korupcí v přímém přenosu.
Českým důchodcům bylo od ledna 2014 valorizací přiznáno za více jak 40 let celoživotní práce zvýšení jejich almužen o 40 Kč! Že vás, vy hamouni, nefackovala hanba!!! Sami sobě si poslanci přidávali každým rokem tisícové částky! A to by chtěli, abychom je šli volit? Jako důchodci máme výhodu, že jsme se dobře už měli.