Jdi na obsah Jdi na menu
Reklama
Založte webové stránky zdarma - eStránky.cz
 


Zámek Neuschwanstein

29. 12. 2010

Neuschwanstein

Jihobavorské zámky Neuschwanstein a Hohenschwangau se nacházejí jihovýchodně od města Füssen (14 200 ob. v roce 2010), asi sto kilometrů jihozápadně od Mnichova.

Místní světoznámý „pohádkový“ zámek byl veřejnosti zpřístupněn až po druhé světové válce. V sezóně ho denně navštíví v průměru 6 000 lidí a od jeho zpřístupnění už ho vidělo víc než šedesát milionů návštěvníků.

Zde je potřebná poznámka: První frontu vystojíte při příjezdu na odstavná parkoviště, druhou na vstupenky a třetí na prohlídky. Za osobní auto zaplatíte 5 eur, vstup do zámku Neuschwanstein vyjde dospělého na 12 eur, prohlídka zámku Hohenschwangau na 10 eur.

Už první pohled na vysokou skálu, na níž se zámek Neuschwanstein tyčí, Vám vše vynahradí. Tento zámek v Allgäu je zhmotněním všech pohádek, romantických snů i kýčů, jaké si jen dokážete představit. Neuschwanstein je místem, které nenechá chladným snad nikoho.

Přes nesporný vnější půvab by ho z architektonického hlediska nepochválil asi žádný architekt a to kvůli spojení snad všech stavebních a architektonických slohů jak zvenku, tak v hojné míře i zevnitř. Vnitřní interiéry jsou vyzdobeny drahocenným novogotickým řezbářským obložením a také ve stylu novoromantismu a historismu. Zřejmě nejkrásnější a nejproslulejší místností zámku je trůnní sál, který byl zhotoven podle vzoru známé mešity Hagia Sofia v Istanbulu. V sále však chybí trůn, na který už nezbyly finanční prostředky.

Pro stavbu svého zámku si Ludvík II. Bavorský vybral opravdu působivé místo. A přitom mu nešlo o to blýsknout se před návštěvami nebo honosně reprezentovat. Podivínský král stavěl zámky výhradně pro sebe. Budoval je v málo přístupných místech bavorského království a utíkal do nich před lidmi, aby se v romantickém prostředí oddával svým snům o středověku a germánských mýtech.

Králova fobie z lidí byla vyhlášená. Nejenže se odmítal účastnit jakýchkoli veřejných ceremonií, ale postupem času situace dospěla tak daleko, že v divadle, které se rozhodl navštívit, nesměl být kromě něj ani jediný divák. Takovýchto privátních představení se pro něj odehrály víc než dvě stovky.

Zámek Hohenschwangau stojí vzdušnou čarou jen několik stovek metrů od zámku Neuschwanstein. V něm bydlela matka šíleného krále Marie Bavorská.

Až popadnete dech po výstupu do prudkého kopce (případně se můžete nechat nahoru vyvézt kočárem taženým koňmi), otevře se před Vámi nádherná vyhlídka rámovaná z jedné strany rovinou s poli a vesnicemi a ze strany druhé strmými skalami a roklemi.

I když se poloha Neuschwansteinu jeví z návštěvnického hlediska jako naprosto idylická, odborníci neustále musejí sledovat pohyb podloží a už několikrát se musely skalní stěny zpevňovat. Vlhké klima navíc neprospívá vápencovým průčelím, která se musejí každých několik let renovovat.

Ludvík II. Bavorský byl myšlenkou na pohádkový zámek posedlý a trval na jeho postavení, ačkoliv stavba, která začala roku 1868 (dokončená byla až v roce 1892 ve zredukované verzi), vyšla na šest milionů marek, což byla v té době horentní suma.

Není však pravda, že Neuschwansteinem král zruinoval státní pokladnu, protože stavbu financoval z privátních prostředků. Ačkoli se Ludvík II. topil v dluzích (byl tak zoufalý, že například naváděl své sloužící, aby vykradli banku a peníze mu přinesli), na vybudování tohoto zámku opravdu nešetřil.

Ačkoliv se při jeho stavbě inspiroval středověkým hradem Wartburg a především operami svého velkého oblíbence Richarda Wagnera, Neuschwanstein poskytoval Ludvíku II. Bavorskému veškeré myslitelné pohodlí a přepych. Na stavbě zámku pracovaly tři stovky dělníků a stavělo se i v noci za svitu lamp. Spotřebovalo se 465 tun salzburského mramoru, 1550 tun pískovce a téměř půl milionu cihel.

Ve všech více než dvou stech pokojích královského zámku se počítalo s centrálním horkovzdušným topením. Tekla zde teplá a studená voda a toalety měly automatické splachování. Sloužící přivolával král elektrickým zvonkem a měl sem dokonce zavedený i telefon. Jídla se z kuchyně přepravovala výtahem.

Pokud se rozhodnete vystát si frontu na vstupenky a prohlídku (můžete si koupit i audioprohlídku v češtině) a máte jen trochu smysl pro romantiku, interiér zámku Vás zcela jistě ohromí. Jen na králově posteli pracovalo 14 řezbářů víc než čtyři roky, a až uvidíte její zdobnost, pochopíte proč jim to trvalo tak dlouho.

Skutečně fascinující dojem vyvolávají trůnní a hudební sál, vyzdobené obrazovými cykly. U královy pracovny dokonce uvidíte i malou umělou jeskyni, která vznikla opět z rozmaru pomateného panovníka. Hlavním motivem je labuť, kterou měl v erbu rod Schwangau, za jehož následníka se Ludvík II. Bavorský považoval a která je navíc symbolem čistoty.

Král si ale svého vysněného zámku příliš neužil, protože jeho duševní choroba se neustále zhoršovala a v roce 1886 musel být dokonce zbaven svéprávnosti. Stalo se tak poté, co komise odborníků vyslechla osoby z jeho okolí a vyhotovila posudek, ze kterého jasně vyplývalo, že král je pomatený. Jeho podivínské chování se projevovalo už ve velmi útlém věku a bylo nejspíš podmíněno i dědičnou zátěží, protože duševní choroba propukla i u jeho bratra.

Ludvík například odmítal podřizovat se střídání dne a noci, takže vstával v osm večer, kdy posnídal, kolem druhé v noci obědval a k ránu večeřel!

Postupem času se u něj začaly objevovat nesmyslné záchvaty vzteku, netajil se úmyslem skoncovat se životem, trpěl halucinacemi a nesnesl, aby se na něj kdokoli díval, takže lidé při rozhovoru s ním museli hledět na podlahu. Svému služebnictvu dával nesmyslné příkazy a chtěl například, aby zařídili, aby měsíc svítil v jeho ložnici a nikoli na nebi.

Po vyhotovení psychiatrického posudku zbavil soud krále svéprávnosti a ustanovil mu dva opatrovníky. Komise ho odvezla z Neuschwansteinu do zámku Berg, kde ho převzali do péče ošetřovatelé. Druhý den král po mnoha letech posnídal ráno a dopoledne byl se svým psychiatrem na procházce. Ten mu slíbil i procházku večerní a protože se král choval klidně, lékař odmítl doprovod dalšího personálu. Když se ale oba muži nevrátili ani po dvou hodinách, začalo pátrání a po dalších čtyřech hodinách byly objeveny jejich mrtvoly v jezeře. Zatímco královo tělo neneslo žádné známky násilí, obličej psychiatra byl poškrabaný a na krku měl známky škrcení. Nikdo neví, co se doopravdy stalo, ale předpokládá se, že se král chtěl utopit a psychiatr se snažil mu v tom zabránit. Při následné potyčce tak nejprve Ludvík II. utopil ošetřovatele a pak i sám sebe.

Značenou cestou se kolem zámku dostanete až k mostu Marienbrücke, který se klene přes hlubokou strž. Je odsud jedinečný výhled na celý zámek.