Jdi na obsah Jdi na menu
Reklama
Založte webové stránky zdarma - eStránky.cz
 


Staroměstský orloj oslavil 600 let

24. 9. 2010

 

Staroměstský orloj oslavil 600 let
 
Pražský Staroměstský orloj je v provozu už 600 let. O autorství tohoto díla ale není všem zcela jasno. K objasnění Vám pomůže přečtení tohoto článku. A nejen to.
 
Viníkem chaosu je spisovatel Alois Jirásek. Ten se vůbec zasloužil o řadu mystifikací českého národa. Jednou z nich je přiřknutí autorství Staroměstského orloje mistru Hanušovi. Ten však nebyl jeho autorem, jen na orloji prováděl údržbu. Chybou bylo, že za autora tohoto světoznámého orloje označil Alois Jirásek ve svém díle Jana Růže, zvaného mistr Hanuš. Tento bájný geniální hodinář, kterého podle pověsti raději oslepili, než aby mohl postavit obdobný orloj někde jinde na světě, tak díky Jiráskově pověsti na několik století nezaslouženě  zastínil umění pravého tvůrce – Mikuláše z Kadaně.
 
Všude v zástupu mluvili o mistru tohoto orloje, jak je zvláštním darem a vtipem božím nad jiné obdařen, všude jmenovali mistra Hanuše, jenž dílo vtipně a divně udělal“ píše se ve Starých pověstech českých.
 
Důležitou informaci o pravém autorství a datování Pražského orloje objevil téměř před padesáti lety, v roce 1962 Dr. Stanislav Macháček. Při bádání v do té doby neznámém rukopise v archivu hlavního města Prahy upozornil na opis listu purkmistra a rady Starého Města Prahy v orlojnické knize vykoupené archivem Města ze soukromých rukou. List je ze dne 9. října 1410 (originál psaný německy se bohužel nezachoval) a uvádí se v něm, že Pražský orloj vytvořil již roku 1410 Mikuláš z Kadaně. List obsahuje i informace o odměně, kterou za práci dostal jakož i popis, jak orloj vypadal a co ukazoval.
 
V roce 1410 radní Staroměstské radnice ve svém listě hovoří už přímo o Mikuláši z Kadaně jako o slovutném mistrovi a přísežném mistrovi orloje, který pro obec zhotovil astrolábium. Za tyto služby pro město dostal i příslušnou odměnu. Za péči o orloj to byl plat 10 kop grošů ročně a za vylepšení stroje a vytvoření astrolábu mu radní dali „dům vedle brány městské, kdež se do Nového Města na Koňský trh jde po příkopích městských, blíže našich chlebných kotcův, kterýž on rozšířil a na svůj náklad vystavěl, k tomu zapisujeme jemu a dědicům jeho na témž domě a místě padesát kop grošů hotových peněz…“ Tyto hotové peníze měly být vyplaceny v případě, že by město bylo nuceno např. dům zbořit, či jinak pozemek využít. Je vidět, že Mikuláš z Kadaně splňoval i podmínky, aby mohl být pražským měšťanem, kterého si jeho současníci vážili.
 
Mikulášův Staroměstský orloj lze rozdělit dotří částí: první jsou okénka, ve kterých se každou hodinu zjevují dřevěné postavy uklánějících se12 apoštolů. Každý apoštol má svůj atribut: sv. Petr klíč, sv. Matěj sekeru, sv. Jan kalich … Čtyři sošky umístěné o malý kousek níž se právě v době, kdy se zjevují apoštolové, rovněž rozpohybují. Kostlivec převrací přesýpací hodiny a zvoní a tím dává najevo, že čas života již vypršel, kývá na Turka – symbol pohodlného života, který však kroucením hlavy smrt odmítá. Marnivec se zhlíží v zrcadle a Lakomec potřásá měšcem plným peněz. Na závěr zakokrhá kohout a oznamuje probuzení k další hodině života. Druhá část orloje se nazývá sféra a znázorňuje pohyb nebeských těles, ovšem ještě podle staré představy, že Země stojía všechno se točí kolem ní. Třetí, spodní, část orloje tvoří kalendářní deska, nebo-li měsíčník. Ve středu měsíčníku je znak Starého Města. Kolem něho se pohybují tři kruhy vyobrazení. Na vnitřní straně je dvanáct vyobrazení zvěrokruhu. Ve střední části je dvanáct medailonů s venkovskými náměty. Třetí, vnější kruh je rozdělen na 365 dílků ve čtyřech provedeních, které znázorňující dny v roce. Příslušný den udává ukazatel nad kruhem. Měsíčník je opatřen 365 zuby a každý den, vždy o půlnoci, se o jeden pootočí. Originály medailonů jsou dílem malíře Josefa Mánese z roku 1866 a jsou uloženy v Muzeu hlavního města Prahy. Kopie na číselníku podle těchto předloh vytvořil v roce 1946 malíř Bohuslav Číla. Orloj také ukazuje čtyři druhy času: čas středoevropský, který je označen římskými číslicemi na obvodu sféry. Čas staročeský, znázorňují zlatá gotická čísla, v tomto způsobu měření času začíná den západem slunce. Čas babylonský, který se vyznačuje tím, že jsou v létě hodiny daleko delší než v zimě a čas hvězdný, který ukazuje malá hvězdička na prodlouženém rameni zvířetníkového kříže.
 
Orloj je umístěn na jižní straně věže Staroměstské radnice je klenotem dokladujícím um českých rukou. Patří mezi nejvyhledávanější pražské památky.
 
Jan Růže (Hanuš) se údajně podílel na přestavbě Staroměstské radnice po husitských válkách v druhé polovině 15. století a na dílčích opravách a změnách na orloji. A byl to on, kdo přidal i pohyblivou figurku kostlivce. Od té doby byl milně nadlouho považován za stavitele celého stroje a stal se tak zřejmě i vhodnou předlohou pro spisovatele Aloise Jiráska, který se historickými fakty mnoho nezabýval.
 
A proč si tedy vybral Hanuše? O životě Mikuláše z Kadaně není a ani nebylo mnoho známo. Měl se narodit kolem roku 1350. Kde přesně bydlel se ani v Kadani neví. Ví se jen, že žil v hodinářské rodině. Není známé ani jeho příjmení. Mikulášů bylo tehdy v Kadani několik. Bylo to oblíbené jméno jako je dnes třeba Novák, Svoboda, Novotný, Dvořák, Černý, Procházka atd. Ve 14. století byla Kadaň jedním z nejdůležitějších měst v českém království a měla časté kontakty s Prahou.
 
A tak se také Mikuláš z Kadaně měl přestěhovat (možná přiženit) do Prahy a pobývat tam už v roce 1381. V Praze se stal díky skvěle provozovanému řemeslu královským hodinářem. Při konstrukci Staroměstského orloje mu pomáhal profesor pražské univerzity Jan Ondřejův Šindel, který vypočítal a sestrojil vědecký projekt.
 
Mistr svého řemesla, Mikuláš z Kadaně zemřel v Praze v roce 1419.
  
Ačkoliv dosud mnozí Češi považují milně díky Jiráskovým výmyslům za autora Staroměstského orloje mistra Hanuše, v Kadani na skutečného místního génia nezapomněli. V polovině v září roku 2010 mu na historické budově radnice odhalili bronzovou pamětní desku. Město ji tam nechalo umístit jako připomínku 600 let od doby, kdy tento hodinář orloj vytvořil a uvedl ho do chodu.
 
 
          Rozhodně je Staroměstský orloj v Praze krásnější a důmyslnější, než také v září, ale roku 2010 v Šalinagradu  zprovozněný brněnským "Megastrátem"   černý šestimetrový žulový časostroj (snad orloj? nebo slovy radních socha pro znázornění plynutí času) za dvanáct milionů Kč,  kde hodiny jen tak neuvidíte, zato z něho jednou za den vypadne legendární šesticentimetrová skleněnka.  No to je bomba! A tak se ani nelze divit, že "časostroj" způsobil větší poprask než všechny zdejší politické skandály a kauzy dohromady. Orloj, který stojí na východní straně náměstí Svobody, má tvar střely. V nejširším bodě je široký 170 centimetrů, váží 25 tun a skládá se ze šesti částí, které byly vyrobeny z černé žuly dovezené z jižní Afriky. Toto unikátní dílo sochaře Oldřicha Rujbrta a architekta Petra Kameníka neukazuje přímo čas, ale vypráví dávný příběh o obléhání Brna za třicetileté války.  Obelisk je symbolem obrany a odvahy obyvatel města a v dobách míru měří plynutí času. Onou historickou událostí bylo, že místní obyvatelé (4 500, z toho 426 vojáků a 1 050 příslušníků městské milice) v roce 1645 112 dní (od 3. 5. do 23. 8.) vzdorovali obléhání 28 tisíc Švédů. Generál Lennart Torstenson prý totiž prohlásil, že pokud město nepadne do pravého poledne dne 15. 8., odtáhne se svou armádou od města pryč. Tuto informaci se ale Brňané dozvěděli a tak zvoník chrámu Petra a Pavla  odzvonil 15. srpna 1645 poledne o hodinu dříve, už v 11 hodin. A Švédové s pokusy o dobytí města skončili a během následujících osmi dnů odtáhli. Proto brněnský časostroj zvoní "brněnské poledne" o hodinu dříve. A proč skleněné kuličky? Podle pověsti mohla velitele švédských vojsk zabít jen skleněná kulka. Proto drahami uvnitř časostroje projede každý den v 11 hodin skleněnka se znakem Brna a tu lze v jednom ze čtyř otvorů chytit. Tak to je hezké. Rozhodně hezčí než fakt, že údržba tohoto časostroje bude stát každý rok sedm set tisíc korun českých.