Jdi na obsah Jdi na menu
Reklama
Založte webové stránky zdarma - eStránky.cz
 


Plzeňský "hotel Hvězda **** " aneb věznice borská

2. 11. 2017

Plzeňský „hotel Hvězda **** “ aneb věznice borská

Jak vypadá plzeňská věznice na Borech uvnitř, kolik pojme trestanců a komu se z ní podařilo utéct? Odpovědi na tyto i další otázky přináší nová kniha nazvaná „Věznice borská“ z nakladatelství Starý most (vyšla v listopadu 2017). Autorem vůbec první publikace, která mapuje historii a i současnost „zařízení“ je Lukáš Paleček.

Borská věznice si v roce 2018 připomene 140 let od svého založení – byla stavěna v letech 1873-1878 jako novostavba mužské trestnice pro těžké zločince a dlouhodobě odsouzené. Na konci 19. století sem byli umísťováni političtí vězni celého Rakousko-Uherska. To se pak opakovalo ve druhé polovině 50. let 20. století (po „Vítězném únoru“  pro vězně z Československa).

Hlavní budova má tvar osmicípé hvězdy, v jejímž středu se nachází budova s kopulovitou střechou. Tento koncept pochází z konce 18. století z Anglie, rozpracován byl ale až ve třicátých letech 19. století v USA. Nejznámějším příkladem je věznice ve Philadelphii v Pensylvánii. Borská věznice má ale vnitřek koncipovaný jinak, shoduje se jen půdorysná část.

Z budovy ve středu vybíhá osm ramen o dvou patrech. Mohutnou branou se vchází do jednopatrové průčelní velitelské budovy, která je 65 metrů dlouhá. Tato budova je se středem spojena 40 metrů dlouhým dvoupatrovým křídlem, kde se původně nacházela kaple (za dob komunismu byla přestavěna na tělocvičnu). Kaple byla vybavena oltářem zdobeným obrazem Kristus jako dobrý pastýř od malíře Emila Lauffera, varhany a lavicemi. Nad touto kaplí je umístěna malá věžička opatřená zvonkem.

Původně byla věznice určena pro 915 trestanců, z toho 387 trestanců v samovazbě a 528 trestanců ve společné vazbě. První vězni nedobrovolně přijeli dne 15. července 1878.

Na Borech nyní „sedí“ asi 1500 vězňů, v době svého vzniku sem mohlo být umístěno jen osm set lidí. Největší množství vězňů, téměř tři tisíce, tu bylo „zašito“ na konci „vítězného roku 1948“. Byli tu lidé odsouzení za kriminální činy, lidé odsouzení po válce za kolaboraci i vězni nového politického režimu.

Mezi nejznámější vězně patřili např. Alois Rašín, který byl po vykonstruovaném politickém procesu s Omladinou odsouzen v roce 1894 ke dvěma letům vězení. V Plzni na Borech si trest odpykával spolu s dalšími 31 omladináři z celkového počtu 68. V roce 1934, u příležitosti 40. výročí od vynesení rozsudku, měla vzniknout v cele, kde Rašín pobýval, malá expozice. Buď přímo omladináři, jejich příbuzní nebo potomci přinesli do věznice řadu dobových dokumentů i dopisů, které posílali vězni domů. Zajímavé pro něj byly i zápisky členů Omladiny z doby procesů, do svých notesů si kromě poznámek kreslili i různé karikatury.

Kromě Aloise Rašína si nedobrovolně pobyli „v hotelu Hvězda“ také generál Heliodor Píka, který byl jediným vězněm popraveným v Plzni dne 21. června 1949, divizní generál Karel Janoušek, jediný Air Marshal v RAF či hokejisté československého reprezentačního týmu, kteří byli odsouzeni ve vykonstruovaném procesu Modrý. Místo do Londýna obhajovat titul mistrů světa z roku 1949 putovali do kriminálu. Vše zlé vyvrcholilo 6. a 7. října 1950, když 11 reprezentantů stanulo před neveřejným soudem. Jednotlivé tresty byly velmi tvrdé, dohromady měli hráči za špionáž a velezradu odpykat téměř 75 let.

Hlavou celého „spiknutí“ byl určen brankář Bohumil Modrý, který v té době ani reprezentantem ČSR nebyl a kterého čekal nejdelší pobyt za mřížemi. Měl zde strávit 15 let, Augustin Bubník 14, Stanislav Konopásek 12, Václav Roziňák a Vladimír Kobranov po deseti, Josef Jirka šest, Zlatomír Červený tři, Jiří Macelis dva, Přemysl Hainý a Antonín Španinger jeden rok, Josef Stock osm měsíců. Hospodský Uhřík, v jehož restauraci poblíž Národního divadla došlo k nadávkám na režim, byl shledán vinným z nenahlášení trestné činnosti a byl odsouzen na tři roky. Zvláštní osobou v celém procesu byl Vladimír Zábrodský. Přestože byl kapitánem týmu a bratrem emigranta z roku 1948, Oldřicha Zábrodského, zůstal na svobodě. Jediným trestem byl krátkodobý zákaz hokejové činnosti. Časem se objevily spekulace, že se vyvinil očerněním některých spoluhráčů, neexistují pro to ale žádné důkazy a sám Zábrodský o celé kauze odmítá celá léta mluvit. V roce 1965 s rodinou emigroval přes Jugoslávii a Švýcarsko do Švédska, kde žije v hlavním městě dosud.

Z Bor pak byly bývalí reprezentanti odvezeni do uranových dolů, kde je čekaly měsíce až léta těžké práce v plném vystavení radioaktivnímu záření bez jakýchkoliv ochranných pomůcek. Prezident Antonín Zápotocký sice roku 1955 odpustil hráčům zbytky trestů, následky si však hokejisté nesli nadále (prvním, který zemřel byl Modrý. Ten zemřel již v roce 1963 na následky věznění). Pouze několik z hráčů se vrátilo na led a rehabilitováni byli až v roce 1968.

Z pozdějších exkluzivních vězňů lze jmenovat Václava Havla, vězně číslo 2789, který na Borech pobýval na státní náklady od 30. 7. 1981 do 28. 1. 1983, Jiřího Dientsbiera, prvního polistopadového ministra zahraničí nebo kardinála Dominika Duku, současného pražského arcibiskupa.

V květnu 1990 se Václav Havel při návštěvě osvobození Plzně americkou armádou rozhodl, že se pojede jako prezident ČSFR podívat na místo, kde byl vězněn. To vzbudilo ohromný rozruch mezi borskými bachaři, kteří pamatovali Havlův pobyt zde ve vězení (krve by se v nich nedořezali, na mnohé šli mrákoty). Po prohlídce známých míst Václav Havel odjel, aniž se cokoliv zvláštního stalo.

K prvnímu útěku došlo jen pár týdnů po otevření trestnice. Mezi poslední patřil útěk dne 8. 11. 2005 vězňů Romana Čabrady a Rostislava Roztočila. Oba byli odsouzení za vraždu a své dny žili zde a přemýšleli, jak by se mohli dostat na svobodu. A vymysleli to, jak vycestovat v krabicích jako zboží, aniž by si jich někdo všiml. A podařilo se jim to. Roztočil se za dva týdny sám přihlásil v Německu policii a žádal obnovu soudního procesu (vraždu prý nespáchal a jako všichni vězni, byl nevinen). Čabradu zatkla 14. prosince 2005 francouzská policie a byl šupem eskortován do ČR. Vánoce už „slavil“ v plzeňském arestu.