Jdi na obsah Jdi na menu
Reklama
Založte webové stránky zdarma - eStránky.cz
 


NP Tongariro-N. Zéland

31. 12. 2010

 

Novozélandský NP Tongariro
 
Národní park Tongariro se rozkládá uprostřed Severního ostrova, 20 kilometrů na jih od jezera Taupo, na ploše 795 km2.
 
Je nejstarším národním parkem na Novém Zélandu a čtvrtým nejstarším na světě. Park byl založen na podzim roku 1887 (patnáct a půl roku po prvním Yellowstone NP), kdy toto území daroval novozélandskému státu významný maorský náčelník kmene Ngati Tuwharetoa. Tento čin byl praktický a předvídavý. Podmínkou prodeje totiž bylo, že se celá oblast stane národním parkem a tím tak bude zabráněno jejímu rozprodávání novým osadníkům. Celá oblast se sopkami měla a má posvátný a kulturní význam pro maorské obyvatelstvo.
 
Park je součástí hlavní sopečné oblasti Nového Zélandu Taupo Vulcanic Zone. Všude kolem tu na povrch uniká pára a vyvěrají horké prameny. Střídá se tu holá kamenitá půda, lávová pole, zasněžené vrcholky, vulkány, křišťálově čisté prameny, jezírka a samozřejmostí je také zápach síry.
 
NP Tongariro byl pojmenován podle sopky Mount Tongariro, která dosahuje výšky 1 978 m n. m. Ještě vyšší jsou sopky Mount Ngauruhoe (2287 m n. m.) a Mount Ruapehu (2 797 m n. m.).
 
Mount Ruapehu (v překladu z maorštiny hlučná díra) se svou výškou 2 797 m n. m. je nejvyšší a nejaktivnější z trojice místních sopek. Masív je tvořen převážně andezitem. Jednu z nejhorších erupcí tu zažili místní obyvatelé v období vánoc roku 1953. Tehdy se láva vylila přes okraj kráterového jezera a začala se valit do údolí. Na cestě smetla železniční most, přes který právě přejížděl vlak. O život tehdy přišlo 153 lidí. Tato událost až dosud patří k největším novozélandským neštěstím. Po této katastrofě nainstaloval Department of Conservation (DOC) na okraj kráterového jezera důmyslný výstražný systém s alarmem, který v případě přelití lávy ihned upozorní obyvatele na možné nebezpečí. Poslední erupce byla zaznamenána v říjnu 1997. Tato zatím poslední erupce ukončila padesátileté období (od roku 1950), kdy byla sopka s malými přestávkami neustále aktivní. Jednalo se o explozivní erupce doprovázené malými lahary (bahnotoky). Významnější erupce byly zaznamenány ve dnech 11. ledna 1995 a 16. června 1996.
 
Mount Ruapehu je v posledních letech velmi populární i v zimních měsících. Byla tu vybudována největší novozélandská střediska zimních sportů. K dispozici jsou dva významné lyžařské areály – Turoa a Whakapapa. Turoa je nejvýše položené lyžařské středisko na jižní polokouli (2 322 m n. m). Na 400 hektarech s převýšením 720 metrů nabízí sjezdovku dlouhou 4 kilometry. Je tu největší vertikální převýšení lyžařského vleku v celé oblasti jihozápadního Pacifiku včetně Austrálie. Areál Whakapapa se nachází na severozápadním svahu a nabízí 550 hektarů lyžařského terénu s převýšením 675 metrů. Každoročně sem zavítá téměř půl milionu vyznavačů sjezdového lyžování a snowboardingu.
 
Mount Tongariro je starší, andezitový stratovulkán. Tyčí se do výšky 1 978 m n. m. Posledních osmdesát let ale spí. V bezprostřední blízkosti sopky můžete obdivovat krásně zbarvená jezírka sopečného původu a červený kráter.
 
Mount Ngauruhoe (v překladu z maorštiny hora házející teplé kameny) je z těchto tří sopek tou nejmladší. Její stáří je „jen“ 2500 let. Dosahuje výšky 2 287 m n. m. Je typickým kuželovitým vulkánem s jediným středovým kráterem. Je historicky jednou z nejaktivnějších sopek na ostrově. Svou činnost začala před 275 000 let a jen ve 20. století zde proběhlo 45 erupcí. Centrem erupcí je nejmladší vulkanické centrum sopky zvané Ngauruhoe. Poslední z erupcí se odehrála v létě roku 1977. Vrchol je nejlépe dostupný v létě a výstup je určen pouze pro fyzicky zdatné jedince. Při výstupu se občas musejí překonávat skalní stěny, ale není nutné mít s sebou horolezeckou výstroj. Samozřejmostí je ale nutnost kvalitního obutí a oblečení.
 
Na konci prvního decénia (desetiletí) 21. století navštěvuje NP Tongariro ročně asi 1,2 milionu návštěvníků.