Jdi na obsah Jdi na menu
Reklama
Založte webové stránky zdarma - eStránky.cz
 


Letní čas a jeho historie

27. 3. 2011

 

Letní čas a jeho historie
 
Asi všichni považujeme letní čas za moderní vynález, ale starověké civilizace k času přistupovaly mnohem pružněji než my. Měření času se přizpůsobovalo délce dne, takže u mnoha civilizací byly letní hodiny delší než zimní. Například staří Římané měli vodní hodiny vyrobené tak, že různé stupnice měřily čas v odlišným měsících. Rozdíly mezi délkou hodin byly poměrně výrazné – ta nejkratší trvala 44 minut, nejdelší až 75 minut! surprise 
          Letní čas je označení systémové úpravy měření času, při které se v letních měsících roku nepoužívá čas daný příslušným časovým pásmem, ale používá se čas, který je o určitou hodnotu (obvykle o jednu hodinu) posunut dopředu.
         V moderní době vůbec poprvé o tom, že bychom změnili čas, uvažoval americký vynálezce a pozdější prezident Benjamin Franklin (1706-90). Stalo se to už roku 1784, ale Franklin tehdy myslel změnu spíš obrazně. Jen chtěl přimět Američany, aby chodili dříve spát. Pro puritánského Franklina by bývalo výhodnější, kdyby byli Američané chodili dříve do postele a o to dříve by pak druhý den vstávali do práce. Do praxe se tento návrh nikdy neprosadil.
          Tak kdo ho „zavinil?“ Za zavedení letního času může válka. Přestože se o možnosti letního času diskutovalo i v 19. století, opravdovou změnu času přinesla teprve 1. světová válka. Byl to důsledek úsporných opatření, k nimž musely sáhnout nejprve evropské vlády, ale později se k nim připojily i další země. První ho zavedli Švédové /14. 4. 1916-30. 9. 1916/, pak po něm sáhli i Němci a Rakušané.
         České země, jako součást Rakousko-Uherské monarchie, poprvé zažily letní čas od 30. dubna do 1. října 1916 a pak byl zaveden ve stejné době i v letech 1917 a 1918. Sám císař pán vstával ještě za tmy kolem čtvrté hodiny a tak také své poddané nutil k brzkému vstávání. V továrnách se běžně pracovalo od 6 hodin ráno a mnozí to měli do práce dost daleko, doprava téměř neexistovala (rozhodně ne jako dnes) a tak brzké vstávání bylo pro pracující docela zátěží. Když byl letní čas u nás zrušen, lidé byli vládě za tento krok nesmírně vděční – letní čas si opravdu neoblíbili.
        Stejně nepopulární byl letní čas i v jiných zemích, kde ho zavedli – v USA, Rusku nebo Velké Británii. Všude byl krátce po 1. světové válce zrušen. Jen v Sovětském svazu se soudruhům zalíbil natolik, že s ním začali experimentovat ještě více. Komunisté si mohli ve své zemi dělat, co chtěli, takže hranici letního času všemožně posunovali. Občas začínal o hodinu, občas o dvě, ale někdy i o tři hodiny dříve.
         Letní čas do Protektorátu Čechy a Morava vrátili němečtí okupanti. Také oni museli šetřit (náklady na vedení války byly obrovské), a proto ho na tomto jimi dočasně spravovaném území zavedli od 1. dubna 1940 (nebyl to apríl). Platil pak i v zimě, a to až do roku 1942, poté už byl používán jen v letních měsících.
        Zajímavé hrátky s časem pak po válce prováděli i naši soudruzi. Například v zimě 1946-1947 zavedli od 1. prosince 1946 do 23. února 1947 tzv. zimní čas, kdy byly hodiny posunuté o hodinu dozadu proti SEČ na UTC! Jednalo se o světový unikát, nikde jinde nic takového neměli. Inu socialistická revoluce se projevovala všelijak.
         Každoroční letní čas byl v Československu zaveden znovu v roce 1979. Po několika letech se ustálilo pravidlo, podle kterého se letní čas zaváděl poslední březnový víkend (v noci ze soboty na neděli) a končil poslední zářijový víkend.
          Od roku 1996 se na letní čas v ČR přechází každý rok poslední neděli v březnu, kdy po 01:59:59 SEČ (středoevropského času) následují 03:00:00 SELČ (středoevropského letního času). Letní čas končí poslední neděli v říjnu, kdy se po 02:59:59 SELČ hodiny posunou zpět na 02:00:00, ale SEČ.
         Letní čas je pochopitelně záležitostí zemí mírného pásma. V tropickém pásmu se délka dne v létě od délky zimního dne neliší natolik, aby mělo zavedení letního času vůbec nějaký smysl. Obdobně je tomu tak v polárních oblastech, kde polární noc trvá půl roku, proto nemá samozřejmě letní čas smysl.
Ve všech státech Evropy s výjimkou Islandu, části Grónska a norských ostrovů Jan Mayen a Svalbard se letní čas používá. Podle pravidel EU přechod nastává ve všech časových pásmech současně, v 1:00 UTC (tzn. 2:00 našeho SEČ, resp. 3:00 SELČ), poslední neděli v březnu, resp. říjnu zpět.
         A kolik či co nám zavedení letního času přinese? Podle současných výzkumů se dá říci, že letní čas nám neušetří ani korunu.  Americká studie z roku 1976 zjistila, že úspory získané přechodem na letní čas jsou tak malé, že se nedají ani vyčíslit. Naopak, např. v Austrálii se dokonce spotřeba elektřiny s letním časem ještě zvýšila o 0,6 procenta. Nejen tam to bylo proto, že v horkých letních dnech déle běží klimatizace a ta se používá už i u nás, nejen v tropech. Také rakouský svaz podnikatelů v energetice uvádí, že zavedení letního času již několik let nepřináší žádné energetické úspory, ale naopak vede ke zvýšené spotřebě pohonných hmot, protože Rakušané jezdí svými auty do pozdějších večerních hodin.
         A co na to ČEZ?  Jarní přechod ze zimního času na letní a podzimní přechod z letního času zpět na zimní bývá v energetice posuzován ze dvou pohledů – z pohledu vlivu na spotřebu elektřiny (denní, týdenní apod.) a z pohledu vlivu na tvar diagramu zatížení elektrizační soustavy (denního, týdenního apod.). Vliv na tvar diagramu zatížení je nesporný. Naproti tomu vliv na spotřebu elektřiny není zdaleka tak průkazný. Dříve se odborníci klonili k tomu, že zavedení letního času vede k úspoře v řádu několika desetin procenta roční spotřeby. Po roce 1990 však došlo postupně ke změně roční křivky odběru elektřiny a rozdíly mezi zimními maximy a letními minimy se přiblížily k nule.
      S tím, jak se postupně vyrovnává spotřeba během roku, kdy se zmenšuje rozdíl mezi spotřebou v zimě a v létě, se vliv zavedení letního času na spotřebu vytratil. Letní čas má tak nyní především význam v oblasti synchronizace s ostatní Evropou, protože jej zavádějí skoro všechny evropské státy (viz výše výjimky). Zavedení letního času je uplatňováno i ve všech státech USA (s výjimkou Alabamy) i v Kanadě.
        Diagram zatížení je tzv. „vlašťovka“ (pro představu na krajích diagramu, který zaznamenává zatížení soustavy po měsících od ledna do prosince, je zatížení vyšší, uprostřed je letní propad). Jde o průběh spotřeby v čase, kdy v létě je logicky, v našich zeměpisných šířkách, spotřeba nižší než v zimě. V posledních letech se diagram vyrovnává, to znamená, že v létě klesá spotřeba méně než tomu bylo před například dvaceti lety. Mnohem více se používá zahradní technika, využívají se čerpadla u rekreačních bazénů, často bývá zapojována klimatizace nejen na pracovištích, ale i v domácnostech, samozřejmostí jsou ledničky s mrazáky atd.
       Proti zavádění letního času také protestuje mnoho lidí z řady důvodů. Častým argumentem jeho odpůrců je, že časový posun mnoha lidem působí zdravotní potíže.  Mezi nepříznivé následky letního času podle těchto kritiků patří i zvýšené množství dopravních nehod ve dnech po přechodu na letní čas či zpět a podobně. Přechod na zimní čas také způsobuje absurdní situace, kdy konkrétní událost může podle časových údajů vypadat, jako by skončila dříve než začala (jedna hodina se opakuje dvakrát poslední neděli v říjnu a musí se tedy uvést, jakého času se stala, zda SELČ či SEČ).
        Změny času ale nejsou rozhodně naším hlavním problémem. Ten je poněkud jinde…