Jdi na obsah Jdi na menu
Reklama
Založte webové stránky zdarma - eStránky.cz
 


Letiště, dráhy, ...

1. 7. 2010

 

Letiště, dráhy, …

Letiště je stavba na zemi nebo na vodě, která je určena pro vzlety, přistávání a pozemní pohyby letadel po pojezdových drahách. Obvykle k ní patří i další technické a logistické zázemí jako jsou řídící věž, letištní terminály, hangáry, sklady leteckého paliva a stavby pro logistické zabezpečení leteckého provozu.
První letiště byla budována během první světové války pro vojenské účely. Po skončení války byly k některým z nich přistavěny další budovy, které byly využity pro civilní přepravu osob. První letiště určené pouze pro civilní účely bylo otevřeno v roce 1922 v té době v k Německu patřícímu pobaltskému Königsbergu (dnes ruský Kaliningrad, město, jehož zakladatelem byl v roce 1255 český král Přemysl Otakar II.).
Vzletová a přistávací dráha (zkratka VPD; anglicky runway/RWY/, počeštěle ranvej) je plocha sloužící ke vzletům a přistáním letadel na letištích. Dráha může být zpevněná (betonová, asfaltová apod.), případně nezpevněná (nejčastěji travnatá u polních, soukromých a ke sportu využívaných malých letišť).
Nejdelší dráhu s délkou 5 kilometrů má v nadmořské výšce přes 3800 m n. m. ležící čínské letiště u města Xigatse (čti Žikace) s polohou 29° 21´s. š. a 89° 19´v. d. Druhé největší město Tibetu s 90 tisíci obyvateli se nachází asi 300 kilometrů na západ od Lhasy.
Dráhy se značí číselnými údaji, které charakterizují směr dráhy. Toto číslo se rovná magnetickému směru dráhy, zaokrouhlenému na nejbližších deset stupňů a poté vydělenému deseti. Například dráha s označením „24“ má směr přibližně 240°, tzn. přibližně západojihozápadně. Dráha „36“ má směr 360°, směřuje k severu. Protože každou dráhu je možné použít dvěma směry, má také dvojí označení, které se číselně liší o 18 (180°). Dráha „24“ je v opačném směru označena „06“, dráha jako celek se pak označuje jako „06/24“.
Pokud je na letišti více rovnoběžných nebo téměř rovnoběžných drah, rozlišují se přidaným písmenem L (levá, left), R (pravá, right), případně C (prostřední, center). Například dráha 24L pak má v opačném směru označení 06R. V případě, že má letiště ještě více než tři takové dráhy, použije se další číslo. Například na LAX v Los Angeles existují čtyři rovnoběžné dráhy, značené 6L, 6R, 7L, 7R (a v opačném směru 24R, 24L, 25R, 25L), přestože mají naprosto shodný směr.
Jako „dráha v používání“ se označuje taková vzletová a přistávací dráha, na které jsou v dané době prováděny vzlety a přistání. Protože se často některé dráhy křižují, není možné současně používat všechny dráhy, kterými je letiště vybaveno (a i pokud se některé dráhy nekřižují, ale mohly by si navzájem překážet letadla, která se právě přibližují na přistání, případně odlétají). Základním kritériem, podle kterého se vybírá nejvhodnější dráha, která se bude v dané době používat, je vítr. Vzlety i přistání je nejlepší provádět proti větru; vítr z boku či do zad je samozřejmě nežádoucí. Kromě toho se používají i další kritéria za bezvětří či jen mírného větru, např. kvůli omezení hluku se volí dráha, u které nemusejí odlétající a přistávající letadla přelétat nad obydlenými oblastmi (kritérium hlavně pro lety v nočních hodinách), případně se zvažuje co nejjednodušší a nejrychlejší odbavení co největšího počtu letadel s ohledem na převažující směr dopravy či navazující letové trasy.
Na malých letištích se používají malé, zpravidla nezpevněné dráhy o rozměrech například jen 250 krát 8 metrů. Mezinárodní letiště používají zpevněné dráhy o šířce okolo 50 metrů a délce řádově 2–5 kilometrů. Velká letadla (např. Boeing 747, Boeing 767 a novější typy, McDonnell-Douglas DC-10, MD-11, Airbus A340 nebo Airbus A380 apod.) vyžadují dráhu dlouhou kolem 2400 metrů (to je nutné minimum za příznivých povětrnostních podmínek při hladině moře, ve vyšší nadmořské výšce nebo za zhoršených podmínek je potřebná delší dráha).
Vzlet a přistání jsou nejrizikovějšími částmi každého letu. Proto má vybavení vzletových a přistávacích drah zásadní důležitost pro bezpečnost leteckého provozu. Runwaye jsou vybaveny světelnými zařízeními, různými radionavigačními pomůckami, přičemž obojí umožňuje létání v noci i za zhoršené viditelnosti. Šíře vybavení dráhy závisí na velikosti letiště, nejmenší letiště pro amatérské létání jsou často vybavena jen větrným pytlem. Pro případ nehody jsou u velkých letišť zpravidla vyžadovány bezpečnostní zóny za okraji vzletových a přistávacích drah, někde se používá speciální povrch umožňující v nouzi zbrzdit a poté zastavit letadlo.
Různé druhy přístrojových a vizuálních přiblížení vyžadují různé radionavigační pomůcky. V současné době jsou alespoň hlavní dráhy na velkých letištích zpravidla vybaveny zařízením ILS, které umožňuje letadlu přesně sledovat ideální sestupovou dráhu i při minimální viditelnosti. Vysílače tohoto systému jsou umístěny poblíž dotykového bodu dráhy (vysílač sestupové roviny) a na opačném konci dráhy v její ose (vysílač směrového paprsku). Nezbytnou součástí systému je také zařízení DME, které měří vzdálenost letadla od prahu dráhy a vysílač je tedy umístěn u tohoto prahu. Dále k systému patří radiomajáky umístěné v ose dráhy v určitých vzdálenostech před prahem. Součástí vybavení vzletových a přistávacích drah je také několik soustav osvětlení. Ještě před přistávací dráhou je v její ose umístěna řada světel, která přistávající letadla směrují k okraji dráhy. Tato soustava se označuje jako ALS (Approach Light System). Skládá se z řady trvale svítících a blikajících světel (často načasovaných tak, že blikající světla jakoby vedou letadlo k dráze) a vede od konce dráhy do vzdálenosti až asi 900 metrů. Přímo na dráze je pak umístěna řada světel, která jí zviditelňují. Na stranách dráhy jsou pravidelně rozmístěna bílá světla (někdy se v posledních 600 metrech dráhy střídají se žlutými). Přímo na runwayi může být světelně vyznačena středová čára – po většinu dráhy bílými světly, k okraji se postupně začnou střídat s červenými, v posledních 300 metrech pak jen červenými. Odbočky na navazující pojezdové dráhy jsou značeny zelenožlutými světly. Existuje několik druhů osvětlení dráhy, které se liší intenzitou světla. Přitom se užívají zkratky HIRL, MIRL, LIRL pro high, medium, low intensity runway lighting (osvětlení dráhy s vysokou, střední nebo nízkou intenzitou).
Na některých letištích s menším provozem je osvětlení po většinu času vypnuto, ale pilot si ho může zapnout na dálku rádiem tak, že na příslušné frekvenci několikrát stiskne tlačítko vysílačky. Někdy je také možné ovlivnit intenzitu osvětlení. Schopnost tohoto osvětlení řízeného pilotem se označuje jako PCL (pilot controlled lighting). Kromě osvětlení dráhy se používá také světelná signalizace pomáhající pilotovi udržet správnou sestupovou rovinu. Taková signalizační soustava se skládá z několika světel vedle dráhy, poblíž jejího začátku, která jsou natočena k přistávajícím letadlům. Dokud je letadlo na ideální sestupové rovině (zpravidla klesání pod úhlem 3°), vidí pilot dvě bílá a dvě červená světla. Pokud se letadlo přibližuje příliš nízko (pod sestupovou rovinou), jedno z bílých světel se změní na červené, pokud se dostane letadlo ještě níže, vidí pilot jen červená světla. Naopak pokud je letadlo nad sestupovou rovinou, vidí pilot více bílých než červených světel. Existuje několik různých standardů, které mají společný tento základní princip, ale liší se v detailech, jako např. počet a uspořádání světel. Mírně odlišný systém používá jediné světlo, které mění barvu (nad rovinou svítí jako zlatavě žlutá, na rovině jako zelená, pod rovinou jako červená), případně bliká. Všechny tyto pomůcky mají jednoduchý základní princip: světla jsou vybavena optickou soustavou, která světlo rozděluje do dvou částí: horní část svítí bíle, dolní červeně. To znamená, že barevná kombinace, kterou pilot vidí, závisí na jeho relativní poloze vůči jednotlivým světlům a při jejich vhodném nastavení indikuje polohu vůči sestupové rovině.
Na vzletových a přistávacích drahách se používá značení podobné vodorovnému dopravnímu značení. Samotná dráha a na ní umístěné značení je prováděno v bílé barvě (na světlých betonových drahách je možné použít černé obrysy pro zvýraznění), navazující značení mimo vzletové a přistávací dráhy je žluté. Dráha je orámována plnou bílou čárou a její střed je vyznačen přerušovanou čárou. Práh dráhy je vyznačen podélnými pásy po celé šířce jako tzv. zebra, přičemž počet pruhů obvykle označuje šířku dráhy. Používají se 4 pruhy pro 18 metrovou dráhu, 6 pruhů pro šíři 23 metrů, 8 pruhů pro šíři 30 metrů, 12 pro 45 metrů, 16 pruhů pro šedesátimetrovou dráhu). Dále je na začátku dráhy její číselné označení s případným rozlišujícím písmenem (L, R, C). V dotykové zóně jsou pravidelně po 150 metrech rozmístěné značky. Nejprve tři pruhy na každé straně, poté dva a nakonec jeden. Místo, kde se přistávající letadla mají při ideálním přistání dotknout země, je vyznačeno jedním širokým bílým pruhem na každé straně dráhy.
Ještě před prahem dráhy může být část dráhy použitelná jen pro vzlety, nikoliv však pro přistání. Taková část je vyznačena bílými šipkami v ose dráhy a práh (tzn. začátek dráhy použitelné pro přistání) je pak zdůrazněn širokým bílým pruhem a šipkami po celé šířce. Ještě před dráhou pak může být zpevněná plocha (např. dojezdová dráha, případně navazující pojezdová dráha), kterou nelze používat pro vzlety ani přistání. Taková dráha je vyznačena žlutou barvou; pokud je to plocha, na které se letadla nemají vůbec pohybovat, je vyznačena širokými žlutými symboly ve tvaru V.
Pojezdová dráha (anglicky taxiway /TWY/) patří stejně jako vzletová a přistávací dráha mezi provozní plochy letiště. Je to vymezená plocha na letišti, sloužící k pojíždění letadel mezi odbavovací plochou a vzletovou a přistávací dráhou. Pojezdové dráhy jsou značeny žlutou barvou, na rozdíl od vzletových a přistávacích drah, které jsou značeny, jak bylo vysvětleno v textu článku výše, bíle. Pokud jsou k vyznačení pojezdové dráhy v noci použita světelná návěstidla, je užita zelená barva pro středovou čáru a modrá barva pro okraje pojezdové dráhy. Pojezdové dráhy jsou většinou pojmenovány písmeny nebo číslicemi. Při jejich označování se používá hláskovací abeceda. Na některých letištích se používají speciální názvy. Například na SVO v Moskvě je jedna z pojezdových drah označena jako hlavní „Magistralnaja“ (anglicky Main taxiway). Na londýnském LHR se používá pro dvojici paralerních pojezdových drah, které vedou kolem dokola celého letištního terminálu označení Outer (vnější) a Inner (vnitřní).