Jdi na obsah Jdi na menu
Reklama
Založte webové stránky zdarma - eStránky.cz
 


Bosna a Hercegovina 2017

1. 3. 2017

Bosna a Hercegovina

Daytonská dohoda (v listopadu 1995 v americkém městě ve státu Ohio) udělala konečně tečku za děsivou válkou v moderních dějinách Evropy. Ukončila konflikt v Bosně a Hercegovině, ale zanechala zemi etnicky i politicky rozdělenou. A s nefunkčním uspořádáním bojuje tento balkánský stát dodnes.

Bosna a Hercegovina se dělí na Republiku srbskou a Federaci Bosny a Hercegoviny. V první jmenované žijí téměř výhradně Srbové a jen oni tam mají plná ústavní práva. Ve Federaci jsou soustředěni Chorvati a Bosňáci vyznávající islám – a opět pouze těmto etnikům jsou v dané části země přiznána plná občanská práva. 

Výše popsané uspořádání zakonzervovalo stav, kvůli němuž se mnozí váleční uprchlíci nemohou vrátit domů a stát nedokáže nastartovat očekávaný ekonomický růst a obnovu. Víc než dvě desetiletí po skončení války existují v zemi etnicky rozdělené školy (v Mostaru je jediná střední, kam chodí Chorvati i Bosňáci), ale i nemocnice, telefonní společnosti, energetické firmy, odbory…

Velká část obyvatel ani neuznává legitimitu vlastního státu. Tomu se lze při pohledu na politickou scénu těžko divit.

Země má tři prezidenty – jednoho pro každé většinové etnikum, tedy Bosňáky, Chorvaty a Srby a 14 ministerských předsedů! Na stát s necelými čtyřmi miliony obyvatel jde o záplavu politického aparátu, který „zajišťuje“ jediné, že se jen minimum věcí naplánuje a ještě méně se zrealizuje. Plných 60 % vybraných daní směřuje na fungování státního aparátu, zatímco nezaměstnanost dosahuje kolem 40 %. Navíc chybí vůle ke změně, protože současný stav vyhovuje příliš mnoha politikům!

Podle západních zpravodajů se Bosna a Hercegovina (zkráceně často jen „Bosna“) nachází ve stavu falešné demokracie. Jde vlastně o oligarchii, v níž politici nemají potřebu zodpovídat se ze svého jednání a bez jakýchkoliv následků sledují pouze vlastní zájmy.

         O tom, jak velká frustrace mezi lidmi panuje, vypověděly události na počátku roku 2014, kdy došlo v Tuzle, Mostaru, Zenici a Sarajevu k násilným demonstracím. Protestanti zapalovali vládní budovy, napadali policisty a mnoho lidí utrpělo zranění. Protesty mířily i na mezinárodní společenství, které tamní zkorumpované politiky považuje za legitimní zástupce země. Občané jsou přitom přesvědčeni, že jedinou šanci na změnu drží v rukou právě mezinárodní společenství. Světová banka, Mezinárodní měnový fond a další vlivné instituce jednají přes 20 let se zkorumpovanou politickou reprezentací. Nicméně místo aby na politiky činily nátlak, pumpují peníze do systému, který selhává. Komplikované uspořádání, jež nikdy nemělo naději na úspěch, se k rozčarování mnoha občanů stále nezměnilo.

Dne 15. 2. 2016 požádala země o vstup do Evropské unie. Podle představitelů EU se zmíněný formální krok uskuteční nejdřív za několik let, symbolizuje však přání začlenit se do uskupení, jež momentálně pro stát znamená stabilitu a prosperitu. Když do Unie vstoupilo sousední Chorvatsko, ztratily mnohé místní továrny odbytiště. Stále totiž nesplňují některé standardy, jež EU u dovážených výrobků požaduje. Unie má vůči Bosně a Hercegovině mnohé požadavky na změnu, kterým ovšem země hned tak nedostojí a tak situace dospěla do bezvýchodného patu: Evropa čeká, že se Bosna změní, a Bosna se naopak zřejmě nedokáže změnit bez pomoci zvenčí.

STRUČNÉ DĚJINY 

Oblast dnešní Bosny a Hercegoviny byla ve starověku známá jako Illyricum. Tehdy ji obývaly bojovné indoevropské kmeny Ilyrů, které vytlačily původní obyvatele mladší doby kamenné. Ve 4. a 3. století př. n. l. dorazili do lokality Keltové. 

Římané teritorium ovládli ve 2. a 1. století př. n. l. a po přelomu letopočtu tam proniklo křesťanství. Po rozdělení římského impéria zůstal region součástí Západořímské říše. V 5. století jej dobyli Ostrogóti a o století později ho získal císař Justinián pro Byzancii. Následně se v místě usadili Slované. Bosenský stát poprvé zmiňují byzantské listiny z 10. století, ale skutečný samostatný státní útvar tam existoval až ve 14. století. Poměr sil změnila dobyvačná politika Osmanské říše, jež Bosnu ovládla v roce 1463 a po dvou desetiletích dobyla i Hercegovinu. Správní součástí impéria zůstala oblast až do roku 1878: Tehdy ji okupovalo Rakousko-Uhersko a nakonec ji anektovalo. Od roku 1918 spadalo území pod Království Srbů, Chorvatů a Slovinců; v roce 1929 se název změnil na Království Jugoslávie. 

Za druhé světové války rozbilo Jugoslávii nacistické Německo a chorvatské ultranacionální a fašistické hnutí ustašovci vyhlásilo Nezávislý stát Chorvatsko, který zahrnoval i Bosnu a Hercegovinu. Po válce se Socialistická republika Bosna a Hercegovina stala jednou z federativních jednotek komunistické Jugoslávie. 

Rozpad Jugoslávie přinesl v březnu 1992 úplnou samostatnost. Nová republika se však ihned dostala do války kvůli mocenským nárokům a velké etnické různorodosti. Zhruba polovinu obyvatel tvořili Bosňáci, třetinu Srbové a necelou pětinu Chorvati. Znepřátelené strany byly podporovány sousedícími státy – Srbskem a Chorvatskem. Válka nakonec přerostla v genocidu. Během konfliktu zemřelo na sto tisíc obyvatel, milion lidí uteklo za hranice a 800 tisíc jich zůstalo bez střechy nad hlavou ve vlastní zemi.

         Počet obyvatel: zhruba 3,86 milionu; průměrný počet dětí na 1 ženu dosahuje 1,28; věková struktura:13,4 % dětí do 15 let, 14 % obyvatel je starší 65 let, 50 % obyv. starších 41,7 roku. Bosňáci tvoří 50,1 % obyvatel, Srbové 30,8 %, Chorvati 15,4 %, ostatní 3,7 %. Význam hraje náboženství: převažují muslimové – 40 %, pravoslavní 31 %, katolíci 15 %, ostatní 14 %; oficiálními jazyky jsou bosenština, srbština a chorvatština.

Z ekonomiky je zajímavý údaj o HDP na hlavu: 10 500 USD (2015); pro zajímavost srovnám s ČR v roce 2015 – 31 600 USD); 

Měnou je konvertibilní marka (BAM), která je svázána s eurem, 1 EUR = 1,955 BAM; 1 BAM = cca 13,80 CZK.

Rozloha země je 51 197 km², tedy o něco víc než Slovensko; hranice země jsou dlouhé  1 459 km (BIH sousedí s Chorvatskem, Srbskem a Černou Horou); délka pobřeží u Jaderského moře u Neumu je 20 kilometrů. Země je většinou hornatá (Dinárské hory), asi polovina území je zalesněná.

Hlavním městem je Sarajevo se 275 000 obyvatel, další města s počtem nad 100 000 obyvatel jsou: Banja Luka (185 000), Tuzla (111 000), Zenica (111 000), Mostar (106 000).