Jdi na obsah Jdi na menu
Reklama
Založte webové stránky zdarma - eStránky.cz
 


Bahrain

14. 11. 2010

 

Bahrain
 
Název státu znamená v arabštině dvě moře – Perský a Bahrainský záliv. Jde o malý ostrovní stát (694 km2 se 33 ostrovy) v jihozápadní části Perského zálivu. Hlavním městem v severní části největšího ostrova je Manáma se 142 000 obyvateli (2010).
 
Země sousedí na jihozápadě se Saúdskou Arábií; na jihovýchod od Bahrainu se nachází poloostrovní Katar. S pevninou je Bahrainské království (Dawlat al-Bahrayn) spojeno 25 kilometrů dlouhou Cestou krále Fahda (uvedena do provozu v roce 1986) po sypané hrázi a několika mostech se Saúdskou Arábií. Proto jsem uvedl výše, že sousedí s…, ač je to vlastně ostrovní stát a ten samozřejmě nesousedí s žádným jiným státem. Ostrov Bahrain (583 km2) je spojen hrázemi i s dalšími ostrovy, severovýchodně od Manámy ležícím Muharrakem a jihovýchodně od Manámy ležícím ostrovem Sitra.
 
Počet obyvatel v polovině roku 2010 dosáhl počtu 738 000. Zajímavá je z uvedených dat vyplývající hustota zalidnění přes 1064 ob./km2, to znamená, že Bahrain patří mezi dvanáct nejhustěji osídlených zemí na světě. Pokud jde o náboženské složení, asi 65 % tvoří šíité, 35 % sunnité, 10 % křesťané. Třetinu obyvatel tvoří přistěhovalci zejména ze sousedních arabských států a z Indie.
 
Podíváme-li se do historie, pak lze konstatovat, že ostrov byl osídlen již před 6000 lety. Pro tehdejší Sumery to bylo zaslíbené místo. Ve 3. tisíciletí př. n. l. bylo toto území významnou obchodní křižovatkou starého světa, tehdy známé pod jménem Dilmun. Tak jako všude, i zde došlo časem k úpadku. V 8. stol. př. n. l. byl Dilmun pod vlivem Asýrie, kolem roku 600 př. n. l. se území zmocnili Babylóňané. Později zde vládli Řekové, ale ani jim se nepodařilo dosáhnout slávy starověkého Dilmunu. Po nich přišli v 7. stol. n. l. Arabové. Poprvé se o nezávislosti dá hovořit na počátku 10. století n. l. V té době ostrov vynikl jako místo, kde se získávaly perly. Dalšími vládci se stali ve 14. stol. n. l. Peršané. V 16. století se objevili při svých plavbách do Indie Portugalci a získali toto území do svého područí na léta 1521-1602. Po nich území získali v roce 1602 Peršané. V roce 1782 se stalo území dnešního Bahrainu šejchátem v čele s dosud vládnoucí dynastií. Od roku 1861 patřilo území ostrova pod britskou korunu, nezávislost získalo 15. srpna 1971. V tom roce samostatný Bahrain vstoupil do Ligy arabských zemí, od 21. září 1971 je členskou zemí OSN.
 
Roku 1975 bylo rozpuštěno Národní shromáždění. V letech 1961-1999 vládl v zemi Ísa Ibn Sulmán al-Chalífa, poté se ujal moci emír šajch Hámid bin Isá Chalifa. Od roku 2002 vládne jako král. V roce 2010 mu bylo 60 let. Na vládě se podílejí jeho příbuzní (sunnité), ti jsou členy vlády. Předsedou vlády je již 40 let šajch Chalifa bin Salmán al-Chalifa, významnou osobností je také korunní princ Salman bin Hamad bin Isá al-Chalifa. Většina obyvatel jsou šíité (57 %). Neexistují žádné politické strany. Pro muslimy platí islámské právo, pro ostatní právní normy Spojeného království. 
 
Významným mezníkem v historii ostrova byl rok 1929, kdy zde byla nalezena ložiska ropy. Ta se pak začala jako první v Zálivu těžit v roce 1931. Bahrain jako jediný ze států ležících u Perského zálivu není členem sdružení OPEC. Ekonomika je výkonná zejména díky těžbě ropy. Ta tvoří více jak 60 % exportu a příjmů země.
 
Mimo produkce ropy má význam také to, že Bahrain je mezinárodním finančním centrem oblasti. Na HDP se nejvíce, asi z poloviny, podílejí služby, průmysl (zejména těžební a zpracovatelský) 48 %, zemědělství sotva 1 %. Lesy v Bahrainu nenajdete. Pro zemědělství je nedostatek orné půdy – asi 3 % území země. Pastviny zabírají 6 %.
 
Podíl městského obyvatelstva činí 92 %. Zemi ročně navštíví asi 2 miliony turistů, většinou z blízkých států. Oblíbeným místem jejich návštěv je například hrad Qalat al-Bahrain. Ten je zařazen do seznamu míst světového dědictví UNESCO. Turistům se nabízejí příležitosti sportovního vyžití – potápění, plachtění, golf a jezdectví. Nejznámější pláží je Al Jazair. 
 
Bahrainské vízum si můžete snadno opatřit přímo na mezinárodním letišti BHR v Manámě podle vaší potřeby na 3 dny nebo na 14 dní.
 
Jednou z „atraktivit“ cestovního ruchu pro zahraniční návštěvníky je od roku 2004 na počátku sezóny na 5412 metrů dlouhém závodním okruhu v Sakhiru (30 kilometrů od hlavního města na bývalé velbloudí farmě) automobilový závod FIA FORMULA 1 GULF AIR BAHRAIN GRAND PRIX (v roce 2004 a 2005 se zde jel 3. závod seriálu, 2006 úvodní závod, v roce 2007 a 2008 opět 3., 2009 4. a v roce 2010 úvodní).
 
I já jsem tuto malou zemi Perského zálivu navštívil (shodou náhod dokonce 3krát během 97 dnů), ač zjevně nejsem z blízké země. Poprvé to bylo cestou do indické Goy dne 5. dubna 2007, podruhé za 10 dní při cestě zpět a 30. 6. 2007 při návratu z Číny. Společnost Travel Servis vedla své lety právě tudy, protože v Bahrainu jsou levnější pohonné hmoty než v sousedních zemích, které jsou členy sdružení OPEC.
 
Vlajka Bahrainu je červená s bílým pruhem u žerdi, oddáleným pěti bílými zuby od červeného pole. Původně byla do začátku 19. století vlajka celá červená. Takovou mývala území podél Perského zálivu. Bílý pruh byl přidán po roce 1820 Velkou Británií jako znamení ukončení pirátství (Spřátelené státy Pirátského pobřeží). Bahrain k vlajce přidal v roce 1932 k bílému pruhu zubaté trojúhelníkové řezy a tím se odlišil od vlajky Dubaie. Od roku 1972 do roku 2002 měla vlajka osm bílých zubů, v roce 2002 byl jejich počet snížen na pět, aby zuby symbolizovaly pět pilířů islámu: šahádu (vyznání víry), salát (modlitbu), zakát (náboženskou daň), sawm (půst v měsíci ramadánu) a hadždž (pouť do Mekky).
 
Tvarově podobnou vlajku má sousední Katar. Jako jediný stát světa používá kaštanovou hněď a tak se barevně tyto dvě vlajky od sebe liší. Hnědá barva byla přijata Katarem v roce 1948 jako důsledek toho, že když ještě v 19. století Katar náležel k Bahrainu, červená barva na vyvěšovaných vlajkách se působením ostrého slunečního svitu nad pouští „vyšísovávala“ na hnědou. Od Bahrainské se liší ještě tím, že bílých zubů směřujících do hnědého pole je devět.