Jdi na obsah Jdi na menu
Reklama
Založte webové stránky zdarma - eStránky.cz
 


Agentinský park Los Glaciares

1. 8. 2010

 

Argentinský NP Los Glaciares
 
Patagonský národní park Los Glaciares (česky Ledovce) byl založen v roce 1937 pro zachování a ochranu pevninských ledovců, lesů jižních And a patagonské stepi. Má rozlohu 4 459 km2 a rozkládá se západně až severozápadně od Lago Argentino a u něho ležícího městečka El Calafete. Los Glaciares je druhým největším ze 29 argentinských národních parků.
Na západě sousedí Los Glaciares s chilským Nationalparkem Torres del Paine. Roku 1981 byl tento argentinský ledovcový národní park zapsán na seznam chráněných přírodních oblastí jako biosférická rezervace UNESCO.
Jaký byl vývoj krajiny dnes patřící do parku? Před několika tisíci lety andský sníh vykrystalizoval v ledovou hmotu a postupně tál. Voda z ledovce vytvořila Lago Argentino (185 m n. m.) a severně od něho leží (ve výšce 200 m n. m.) Lago Viedma. Obě jezera se nacházejí ve východní části parku v oblasti suché stepi. Ledovcové vody z nich vytvářejí Río Santa Cruz, největší řeku jižní Patagonie.
V parku se nachází celkem 47 ledovců. Nejvýznamnějšími ledovci jsou mimo na jihu ležícího Perita Morena ještě (od severu vzato) Viedma, Upsala, Agasssiz, Onelli, Seco, Spagazzini, Mayo a Ameghino. Led a sníh pokrývají řádově 2700 km2, vodní plochy 960 km2 a lesy 790 km2.
Pozoruhodný a pověstný je Glaciar Perito Moreno, čtyři kilometry široký a asi 60 metrů mocný. Téměř stále zde vane nad „božím oraništěm“ (hluboké zvrásněné svahy od ledovců) nepříjemný patagonský blizzard La Escoba de Dios (v překladu koště bohů). Ledovec se pomalu posouvá a díky častému a vydatnému sněžení vytváří na břehu jezera Lago Argentino vysokou stěnu. Zde každou chvílí dochází k „telení“ ledu, který za mohutného hřmotu padá do vod jezera. Výstup na ledovec není z bezpečnostních důvodů povolen, ale někdy s povolením a s místním průvodcem riskuje několik odvážlivců svůj život při vstupu na pohybující se ledovou hmotu.  Rozhodně nedoporučuji.
U osady El Chaltén každého návštěvníka při příznivém počasí (není pravidlem, spíše výjimkou) ohromí překrásné panorama hory Cerro Fitz Roy vysoké 3 441 metrů nad mořem.
Obecně lze území parku rozdělit do 3 rozdílných pásem: Do stepi, kde se rostliny přizpůsobily zdejším drsným podmínkám jako jsou sucho, vítr a chlad. Vyskytují se zde proto nízké, houževnaté traviny a keře. Druhé pásmo tvoří lesy. Tento biotyp je rozšířen až do nadmořské výšky 1000-1100 m n. m. a je především na východě parku. Třetí, vysokohorské polopouštní planiny začínají nad pásmem lesů a končí až na hranici trvalého ledu a sněhu kolem 1500-1600 m n. m. Vegetace je zde tvořena pouze malým množstvím suchomilných, dvouděložných trav. Ve vlhkých lokalitách se nacházejí malé louky s vysokou hustotou rostlin. Z živočišných druhů zde volně žijí např. pes horský, lamy Guanako nebo velký nelétavý pták nandu Darwinův a zdejší krajinu si nelze představit bez krále zdejšího vzduchu – kondora.
Archeologické nálezy dokazují, že zde žili první lidé již před devíti tisíci lety. Živili se lovem, své zbraně si vyráběli z kamene a ze dřeva. K bydlení využívali skalní jeskyně. V Lago Roca se nacházejí původní nástěnné malby lidí a zvířat.
Po svém příchodu sem Evropané tuto oblast pojmenovali Patagonie a to podle místních indiánů, kteří si v zimě obouvali velké kožešinové mokasíny. Nazvali je „velké tlapy“ – Patagonas.  A jméno pro krajinu na jihu Jižní Ameriky bylo na světě.